7 C 2/2023-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 6.10.2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 694 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 7.10.2021 úvěr ve výši 14 000 Kč, který měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách. Podle čl. IV. smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč čl. II odst. 5 službu presto 165 K4, informační servis 29 Kč. Dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky.A náklady vymáhání 35 Kč max. 490 Kč měsíčně celkem za 45 dní. 2. Žalobce se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena do DS dne 13.1.2023. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které věřitelka po ověření úvěruschopnosti klienta převedla na účet žalovaného částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč a dalšími poplatky (metodikou posuzovánı́ úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, výpisy z účtu žalovaného, smlouvou, všeobecnými obchodními podmínkami, potvrzením o platbě) do 6.11.2021. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když vypůjčenou částku řádně a včas nevrátil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku zaslanou zástupcem žalobkyně. 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k právnímu závěru, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“). Žalovaný jako úvěrovaný, doposud nevrátil žalobkyni, jako úvěrující, poskytnuté peněžní prostředky, čímž porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy, a to i přesto, že byl vyzvána k úhradě dlužné částky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 694 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 820 Kč a z částky 1 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 160 Kč ve výši 1 335,60 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.