7 C 9/2023-10 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 4 859 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [příjmení]: (dále jen:„ vozidlo“) za dobu od 27. 3. 2021 do 1. 7. 2021, neboť ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, a poplatku spojeného s uplatněním práva. Žalovaná částka v sobě zahrnuje příspěvek vypočtený denní sazbou 47 Kč x 97 dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, tedy Kč, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, i přes výzvy žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili - žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila ve svém návrhu a žalovaný byl soudem vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž k výzvě soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva soudu doručena do vlastních rukou dne 17. 1. 2023 v souladu s § 46b písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. Žalovaný tak s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil. 4. Na základě předložených listinných důkazů () učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl vlastník vozidla [registrační značka]. Žalovaný na vozidlo v době od 27. 3. 2021 do 1. 7. 2021 neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Žalovaný žalobkyni nezaplatil příspěvek za nepojištěné vozidlo ve výši 4589 Kč, ač byl k úhradě opakovaně vyzýván. Poprvé byl žalovaný vyzván výzvou žalobkyně ze dne 23. 8. 2021, dále byl vyzván též k úhradě částky 300 Kč představující náklady mimosoudního uplatnění práva na příspěvek, vše ve lhůtě 6. 11.2021. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 13.4.2022. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) je osoba povinná - vlastník nebo provozovatel vozidla, povinna zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, tedy konkrétně za dobu, po kterou bylo vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti. Žalovaný, který je vozidla, neměl sjednáno předmětné pojištění v období od 27. 3. 2021 do 1. 7. 2021. Výše příspěvku se dle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. je dána k příslušnému vozidlu denní sazba 47 Kč / den (§ 2 odst. 1 písm.) této vyhlášky). V daném případě se příspěvek vypočte 47 Kč x 97 dní, tedy činí 4 589 Kč. Dále, s odkazem na ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jež činily částku 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 23. 8. 2021 výzvu v souladu s § 4 odst. 6, 7 zákona o pojištění odpovědnosti a určila mu lhůtu 6. 11. 2021 dní k úhradě dlužné částky. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil a dostal se do prodlení. Žalobkyni proto vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po uplynutí poskytnuté lhůty pro zaplacení dlužné částky. 6. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a za použití shora uvedených ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán. Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 859 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.