8 C 375/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 11. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 950 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný, jako neregistrovaný [anonymizováno], se po předchozí telefonické domluvě se žalobkyní, dostavil dne 8. 8. 2022 do ordinace žalobkyně, kde se podrobil akutnímu ošetření chrupu. Dopředu mu byla sdělena žalobkyní cenová kalkulace zákroku, se kterou žalovaný bezvýhradně souhlasil. Po provedení [anonymizováno] zákroku byla žalobkyní žalovanému řádně vystavena faktura [číslo] za odvedené [anonymizováno] služby. Žalovaný fakturu plně akceptoval a převzal. I přes opakované výzvy však žalovaný dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci (na základě předložených listinných důkazů) dospěl k závěru, že žalovanému byla dne 8. 8. 2022 ze strany žalobkyně poskytnuta zdravotní péče spočívající v akutním ošetření chrupu, a to jako neregistrovanému [anonymizováno] Náklady za poskytnuté [anonymizováno] služby činily 3 950 Kč – na tuto částku mu byla vystavena faktura, kterou žalovaný řádně převzal, avšak dlužnou částku neuhradil ani po opakovaných výzvách. 5. Po hmotněprávní stránce je věc posuzována dle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (smlouva o péči o zdraví) a zákona č. 372/2011 Sb., o [anonymizováno] službách. Žalovaný nebyl registrovaným [anonymizováno] žalobkyně, přičemž byla sjednána a řádně fakturována odměna za ošetření (faktura je žalovaným podepsána), žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni odměnu dle výše uvedeného ustanovení. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 146 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 950 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 600 Kč ve výši 546 Kč. 8. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.