22 C 242/2024-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 4. 4. 2024 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 31 670,52 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 23. 1. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „Provident“), a žalovanou. Provident poskytl žalované částku 15 000 Kč v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu spolu s úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou úrokovou sazbou a s poplatkem za zpracování úvěru, a to ve 78 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaná však řádně nesplácela. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni dne 21. 9. 2023. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.)., právnická osoba, řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:5. Provident coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel s žalovanou dne 23. 1. 2022 Smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalované 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit Providentu celkovou dlužnou částku 35 071 Kč v 78 týdenních splátkách po 450 Kč s tím, že pevná zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % ročně. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr byla sjednána ve výši 161,78 % (smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 1. 2022 č. , tel. číslo, ). Žalovaná uhradila Providentu po uzavření smlouvy celkem 1 300 Kč, a to platbami 500 Kč dne 24. 1. 2022, 400 Kč dne 9. 4. 2022 a 400 Kč dne 16. 6. 2022 (přehledem plateb – tabulkou umoření ke di 2. 10. 2023). Provident dne 21. 9. 2023 uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023 (oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, podacím lístkem ze dne 15. 2. 2024).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Provident a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které Provident poskytl žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit Providentu celkovou dlužnou částku 35 071 Kč ve 78 týdenních splátkách po 450 Kč. Provident vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.10. Dle soudu nelze uzavřít, že by Provident zkoumal úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Vyjma ničím nepodložených tvrzení v žalobě, že žalovaná předložila před uzavřením smlouvy své osobní doklady a doklady ověřující příjmy, není zřejmé, jakým konkrétním způsobem Provident posuzoval úvěruschopnost žalované. Ze zákaznické karty vyplývá pouze to, že žalovaná v době uzavření smlouvy pracovala jako prodavačka s příjmem 28 000 Kč měsíčně a měla odhadované výdaje 7 000 Kč měsíčně, s tím, že byly doloženy výplatní pásky za měsíce listopad a prosinec. Takový způsob prověřování úvěruschopnosti obecně zcela nedostatečný a nelze z něj zjistit konkrétní informace o hospodaření žalované a její schopnosti úvěr splácet. Už jen z tohoto důvodu je proto smlouva o úvěru absolutně neplatná.11. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.12. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 161,78 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v lednu 2022 7,9 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ), nikoli více než desetinásobkem.13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou Provident své nároky ze smlouvy postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná, jak vyplývá tabulky umoření, splatila celkem 1 300 Kč, má žalobkyně nárok na zaplacení částky 13 700 Kč (15 000 – 1 300). K tomu soud dodává, že ačkoliv platba žalované směřovala formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné ji započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. Celkem tedy činí nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení částku 13 700 Kč, což je částka, jež byla žalované uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části žalované jistiny soud žalobu zamítl (výrok II.).14. Co se úroku z prodlení a úroku z úvěru týče, jelikož jsou neplatné smlouvy o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dle názoru soudu pak má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni, kdy se žalovaná dozvěděla o povinnosti uhradit dluh, tj. po oznámení postoupení pohledávky ze strany žalobkyně, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, jež bylo žalované odesláno na její korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě až d