22 C 250/2024-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 30. 4. 2024 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 55 232,85 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 26. 8. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „, Anonymizováno, “), a žalovaným. , Anonymizováno, poskytl žalovanému možnost bezhotovostně čerpat bezúčelový úvěr až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit , Anonymizováno, minimální měsíční platby, dokud neuhradí celkovou půjčenou částku. Současně se zavázal hradit též smluvní úrok, poplatky a náklady. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a dostal se do prodlení. Úvěr byl proto zesplatněn ke dni 26. 8. 2022 a žalovaný byl povinen jej na výzvu , Anonymizováno, zaplatit. Celkem žalovaný uhradil pouze částku 16 520 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.)., právnická osoba, řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:5. , Anonymizováno, coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel s žalovaným dne 26. 8. 2021 Smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy měl žalovaný možnost čerpat úvěr až do celkové výše 50 000 Kč s tím, že bude průběžně splácet splátky ve sjednané minimální výši. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 42 % ročně. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr byla sjednána ve výši 51,96 %, jako celkovou částku měl žalovaný zaplatit 63 370,03 Kč (smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 8. 2021 č. , hodnota, ). Žalovaný čerpal na svůj účet celkem prostředky ve výši 53 800 Kč, a to dne 26. 8. 2021 částku 50 000 Kč, dne 17. 10. 2021 částku 721,80 Kč, dne 29. 11. 2021 částku 2 288,67 Kč, dne 11. 1. 2022 částku 789,68 Kč. Uhradil , Anonymizováno, celkem 16 520 Kč (přehledem plateb – tabulkou umoření ke dni 2. 10. 2023). , Anonymizováno, dne 21. 9. 2023 uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023 (oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, podacím lístkem ze dne 16. 2. 2024).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které , Anonymizováno, poskytl žalovanému částku v celkové výši 53 800 Kč. Žalovaný se zavázal splácet , Anonymizováno, průběžně dlužnou částku ve splátkách ve sjednané výši. , Anonymizováno, vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.10. Dle soudu nelze uzavřít, že by , Anonymizováno, zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 a 87 zákona. Vyjma ničím nepodložených tvrzení v žalobě, že žalovaný předložil před uzavřením smlouvy své osobní doklady a doklady ověřující příjmy, není zřejmé, jakým konkrétním způsobem , Anonymizováno, posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Takový způsob prověřování úvěruschopnosti obecně zcela nedostatečný a nelze z něj zjistit konkrétní informace o hospodaření žalovaného a jeho schopnosti úvěr splácet. Už jen z tohoto důvodu je proto smlouva o úvěru absolutně neplatná.11. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.12. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 51,96 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v srpnu 2021 7,67 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ), nikoli více než šestinásobkem.13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou , Anonymizováno, své nároky ze smlouvy postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný, jak vyplývá tabulky umoření, čerpal celkem 53 800 Kč a splatil celkem 16 520 Kč, má žalobkyně nárok na zaplacení částky 37 280 Kč (53 800 – 16 520). K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. Celkem tedy činí nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení částku 37 280 Kč, což je částka, jež byla žalovanému uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části žalované jistiny soud žalobu zamítl (výrok II.).14. Co se úroku z prodlení a úroku z úvěru týče, jelikož je neplatná smlouvy o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dle názoru soudu pak má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni, kdy se žalovaný dozvěděl o povinnosti uhradit dluh, tj. po oznámení postoupení pohledávky ze strany