47 C 303/2024-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení. V žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které téhož dne zaslala žalovanému na jeho bankovní účet. Žalovaný se dostala do prodlení se splácením, o čemž ho žalobkyně informovala a upomínala, v poslední upomínce žalobkyně sdělila, že celý úvěr zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala ho k uhrazení částky , částka, , do 3 dnů od doručení výzvy. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to ani na předžalobní výzvu. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že k ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl také žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně její platební schopnosti. Žalovaný do podání žaloby ničeho na svůj dluh neuhradil.2. Soud postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila již ve svém návrhu. Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž k výzvě soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, soud tak má za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:4. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše , částka, . Žalovaný se zavázal částku vrátit spolu se sjednaným úrokem s úrokovou sazbou ve výši 40 % p. m. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni též účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalované, zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, dne , datum, , a to převodem na jeho bankovní účet (výpisem z bankovního účtu žalobkyně o provedené platbě ze dne , datum, ). Žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru ke dni , datum, a vyzvala ho k zaplacení , částka, do tří dnů od doručení dopisu (zjištěno z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne , datum, ). Naposledy žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce předžalobní výzvou ze dne , datum, (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, ). Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného výpisy z obecných registrů, údaji zjištěnými od žalovaného, doloženými výplatními páskami a potvrzením o převodu výplaty na účet žalobkyně.5. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.6. Po právní stránce posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu ust. § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaná vystupovala ve smyslu ust. § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle ust. § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).7. Podle ust. § 2395 o. z.: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z.: „Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“9. Podle § 588 o. z.: „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“10. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“13. Přestože se právní úprava spotřebitelského úvěru obsažená v ust. § 87 odst. 1 zákoně o spotřebitelském úvěru může jevit tak, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností, judikaturou Ústavního soudu byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka (viz nález ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). V citovaném rozhodnutí Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. „Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Ústavní soud při svém rozhodování vyšel též z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . v. GK (C-679/18). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku