15 C 284/2025-43 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostně stejného dne na jeho bankovní účet částku , částka, . Částka měla být žalovaným splacena nejpozději do 70 dnů, tj. do , datum, ve splátkách po , částka, . Smluvní strany si dále sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru v celkové výši , částka, , který měl žalovaný splácet po , částka, spolu se splátkami úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaný ve sjednaných splátkách nic nezaplatil. Žalobkyně proto nárokovala celkem částku , částka, , sestávající z jistiny úvěru , částka, , poplatku za poskytnutí , částka, , smluvní pokuty , částka, a se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že namítal neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Poukázal na to, že předmětem smlouvy je sice formálně poskytnutí podnikatelského úvěru, žalovaný je však slabší smluvní stranou. Žalobkyně se oproti tomu na poskytování tohoto typu úvěrů specializuje, využila závislosti žalovaného a dosáhla tak zcela zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech. Poukázal na ujednání ve smlouvě, která jsou primárně zaměřena na neplatiče a má za to, že žalobkyně tak dopředu předpokládá, že dlužník dluh neuhradí a dostane se do dluhové pasti. Smyslem smlouvy je tak jedině zvýšení celkového dluhu, který již dlužník nebude schopen splácet. Poukázal zejména na ujednání o smluvní pokutě a nepřiměřenost sjednaného úroku z úvěru, který žalobkyně maskuje za poplatek za poskytnutí úvěru a dále na ujednání o poplatcích za prodloužení splatnosti úvěru. Smlouva jako celek tedy porušuje dobré mravy. Kromě toho žalovaný namítl, že na základě této neplatné smlouvy již žalobkyni uhradil celkem částku , částka, (z toho , částka, před podáním žaloby a , částka, dne , datum, ), k čemuž označil a doložil důkazy. Uvedl, že tak z celkem obdržené částky , částka, již žalobkyni nic nedluží a navrhoval žalobu zamítnout.3. Strany před původně nařízeným jednáním na den , datum, (a to i navzdory předchozímu vyjádření žalovaného, kterým namítal absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a zaplacení částky , částka, ) shodně navrhovaly schválení smíru, kterým by se žalovaný zavázal ke splácení celé žalované částky včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení. Soud usnesením ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, tento smír neschválil z důvodu rozporu s dobrými mravy. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, a soud poté podle § 99 odst. 2 věta poslední o.s.ř. pokračoval v jednání.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Z předložených listinných důkazů plyne následující:6. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku , částka, . Pro případ prodlení se splácením jednotlivých splátek si strany sjednaly sankci ve výši , částka, za prodlení s jednotlivou splátkou. Úvěr byl sjednán výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen datem narození, rodným číslem, údajem o místě podnikání a IČO , IČO žalovaného, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 70 dnů ode dne čerpání úvěru s konečnou splatností dne , datum, . Splátky byly sjednány každých 14 dnů. Celkem měl být úvěr , částka, spolu s poplatkem , částka, splacen v pěti splátkách. Poplatek za poskytnutí úvěru byl kalkulován tak, že činil 1 % za každý den čerpání úvěru do jeho úplného splacení, a to nezávisle na již vrácené částce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila existenci bankovního účtu žalovaného prostřednictvím zkušební platby (prokázáno smlouvou, občanským průkazem žalovaného, screenshotem platby ve výši , částka, ).7. Žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet dne , datum, částku , částka, (prokázáno potvrzením o provedené platbě).8. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne , datum, k uhrazení dlužné částky, a to do 3 dnů (prokázáno předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem).9. Žalovaný zaplatil žalobkyni bezhotovostně celkem , částka, ve splátkách , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, . Tyto částky zaslal podle výslovných dispozic (potvrzovací kód) zaslaných žalobkyní formou SMS, z nichž vyplývá, že částky byly připsány ke smluvnímu vztahu identifikovanému číslem smlouvy , Anonymizováno, (výpisy z bankovního účtu a screenshot sms zpráv s potvrzením plateb, potvrzení o provedené platbě).10. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy strany již soudu žádné další důkazy nepředložily.11. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Jak žalobkyně, tak žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v postavení podnikatele. V dané věci je však rozhodné, že i v postavení podnikatele není žalovaný zbaven ochrany, a to jako faktická slabší strana smlouvy, jak bude uvedeno dále.12. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku , částka, . Žalovaný se tuto částku zavázal splatit spolu s poplatkem zastírajícím úrok ve výši 1 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru. Soud se proto v řízení zabýval otázkou platnosti smlouvy z hlediska dobrých mravů s ohledem na sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, který byl za dobu sjednané splatnosti vyčíslen částkou , částka, .13. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, uvedl, že pokud jsou právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má podle Nejvyššího soudu za následek absolutní neplatnost právního jednání. Je však třeba respektovat, že případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů musí být vždy zásahem výjimečným a vždy odůvodněn mimořádnými okolnostmi daného případu. Podle Nejvyššího soudu korektiv dobrých mravů nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).14. Soud při posouzení smlouvy dospěl k závěru, že poplatek za poskytnutí úvěru, který byl ve smlouvě sjednán procentní sazbou z jistiny úvěru, fakticky představuje smluvní úrok (cenu za půjčení peněz). Výše úroku z úvěru, byť v právním řádu nikde není explicitně uvedena nejvyšší přípustná výše, musí odpovídat zásadě dobrých mravů (resp. nesmí jí odporovat). Byť mohou být zásahy do svobodné vůle účastníků smluvních vztahů jen výjimečné, není možné, aby nepřiměřená výše úroku nepodléhala žádnému omezení. Obecně jako nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům, je považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ). Pro srovnání soud odkazuje na veřejně dostupnou databázi ČNB dle systému časových řad ARAD, kdy dle tabulky týkající se nových úvěrových obchodů s fixací sazby do jednoho roku, v době sjednání úvěru, činila obvyklá úroková sazba cca 4,7 % ročně. Je tedy zjevné, že sjednaná úroková sazba 365 % ročně tuto hranici řádově převyšuje.15. V daném případě má proto soud za to, že vzhledem k výši sjednaného úroku a vzhledem k celkovému podnikatelskému záměru žalobkyně nastaly takové mimořádné okolnosti, za kterých je soud nucen zasáhnout do smluvní volnosti stran smlouvy o úvěru. Je nepochybné, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů drobným podnikatelům staví své podnikání na extrémně vysoké sazbě úroku z úvěru, kterou vyvažuje podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů. Klienti žalobkyně, kteří plní její podmínky a generují žalobkyni zisk, tak žalobkyni vyvažují ztráty z nesplacených rizikových úvěrů. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že ze strany žalobkyně dochází na trhu s úvěry ke zneužívání postavení odborníka a silnější strany ve vztahu k drobným podnikatelům ve smyslu § 433 odst. 1 o. z. Solventní a racionální podnikatel by neměl důvod na tak nevýhodné úvěrové podm