21 C 305/2025-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 54 143 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, („, právnická osoba, “).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listin a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. V řízení z předložených listin vyplynulo, že , právnická osoba, coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů podepsala s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému 50 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit , právnická osoba, v souvislosti s poskytnutým úvěrem částku ve výši 81 949 Kč, jenž představuje součet poskytnuté částky 50 000 Kč, poplatek ve výši 29 240 Kč (skládající se z úroku ve výši 22 000 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 740 Kč) a z doplňkového pojištění ve výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 21 měsíčních platbách po 3 903 Kč, při poslední splátce 3 889 Kč, a to nejpozději do , datum, . RPSN byla sjednána ve výši 565,2 % (smlouvou o půjčce č. , hodnota, , smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru).5. Před uzavřením smlouvy byla s žalovaným vyplněna zákaznická za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, v níž byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Čistý měsíční příjem žalovaného činil 46 887 Kč a jeho výdaje dosahovaly výše 7 000 Kč. V rámci ověření příjmu byla zaškrtnuta položka „pracovní smlouva“ a „výplatní pásky“, a to za srpen a září , Anonymizováno, (zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, ).6. Žalovaný uhradil , právnická osoba, po uzavření smlouvy celkem 27 806 Kč. Po postoupení pohledávky na žalobkyni již neuhradil ničeho. , právnická osoba, dne , datum, podepsala s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávky za žalovaným z uvedené smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, , v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy (tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podacím lístkem ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , výňatky ze seznamu postoupených pohledávek).7. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , podacím lístkem ze dne , datum, ).8. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:10. Na projednávanou věc s použijí ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).11. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.16. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.17. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 1 zákona, na základě které , právnická osoba, poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. , právnická osoba, vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.20. Jednou z povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.21. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě o úvěru uvedeno, že RPSN činí 565,2 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v říjnu , Anonymizováno, činila 7,78 %. Ve smlouvě byla tedy téměř 73násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli téměř 73násobkem.22. Skutečná výše RPSN činila dle kalkulačky na internetových stránkách finančního arbitra 79,75 %. I takto vysoká výše RPSN nicméně způsobuje neplatnost pro rozpor s dobrými mravy (jedná se o více než 10násobek).23. S ohledem na absolutní neplatnost posuzovaných smluv má žalobkyně, na kterou , právnická osoba, své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný na úvěr uhradil 27 806 Kč. Žalovanému zbývá zaplatit částku 22 194 Kč (50 000 Kč – 27 806 Kč). K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. Soud shledal jako absolutně neplatné i ujednání o pojistném, neboť toto dílčí ujednání bylo neoddělitelně spjato se smlouvou o spotřebitelském úvěru.24. Co se úroku z prodlení týče, jelikož jsou neplatné smlouvy o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. , právnická osoba, vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , jež bylo žalovanému odesláno dne , datum, a do jeho dispoziční sféry se (dle sledování zásilky) dostalo dne , datum, . Do prodlení se žalovaný dostal – dle znění výzvy – uplynutím lhůty 10 dnů od tohoto data, tj. od , datum, . Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení v zákonné výši od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodů popsaných výš