22 C 144/2025-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 244,34 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou dne 26. 9. 2024 distančním způsobem uzavřela , Anonymizováno, č. , hodnota, (dále jen „, Anonymizováno, “) a poskytla jí tak k čerpání úvěrový rámec 19 900 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednaným příslušenstvím, a to v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 26. 10. 2024. Žalobkyně před uzavřením, Anonymizováno, , Anonymizováno, posuzovala úvěruschopnost žalované na základě od ní získaných informací a informací získaných z příslušných databází (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík atd.). Čistý měsíční příjem žalované byl žalobkyní ověřen na částku 15 000 Kč. Žalovaná čerpala dne 26. 9. 2024 tranši v částce 8 000 Kč. Pro nehrazení sjednaných splátek byl úvěr dne 27. 1. 2025 zesplatněn. Na jistinu uhradila žalovaná toliko částku 5,26 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny v částce 7 994,74 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru v částce 156,64 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného částkou 8 980,88 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované za prvních 90 dnů prodlení (4. 11. 2024 – 2. 2. 2025) částkou 112,08 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť pro tento postup byly splněny podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)., právnická osoba, řízení byl prokázán tento skutkový stav:5. Mezi účastníky byla dne 26. 9. 2024 distančním způsobem uzavřena Smlouva. Žalobkyně tak poskytla žalované k čerpání úvěrový rámec v částce 19 900 Kč. Žalovaná se poskytnuté finanční prostředky zavázala splatit spolu s příslušenstvím specifikovaným v čl. VI, VII Smlouvy. Konkrétně se jednalo o poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z dané tranše a smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z dlužné jistiny. Frekvence splátek byla sjednána jako denní, od 26. 10. 2024. Roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila 1740,97 %. Sjednána byla též smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž by se žalovaná ocitla v prodlení. Doba trvání Smlouvy byla sjednána do 31. 1. 2026 (prokázáno: Smlouvou; Občanským průkazem žalované; Verifikační platbou).6. Žalobkyně před uzavřením , Anonymizováno, posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná v žádosti o předmětný úvěr deklarovala čistý měsíční příjem v částce 65 000 Kč, měsíční výdaje na půjčky v částce 1 000 Kč, ostatní měsíční výdaje v částce 8 000 Kč a zbytné výdaje v částce 4 000 Kč. Žalobkyně údajně ověřila čistý měsíční příjem žalované na částku 15 000 Kč prostřednictvím bankovního výpisu. Minimální výdaje žalované byly vypočítány na částku 8 730 Kč, disponibilní příjem na částku 6 200 Kč a rezerva pro výdaje na částku 900 Kč (prokázáno: Výpisem o posouzení úvěruschopnosti; Identifikovanými příjmy).7. Prostřednictvím bankovního účtu č. , č. účtu, uvedeného ve , Anonymizováno, čerpala žalovaná dne 26. 9. 2024 tranši úvěru v částce 8 000 Kč (prokázáno: Přehledem vyplacených transakcí; , Anonymizováno, ). Výše denní splátky tak činila částku 82,17 Kč (prokázáno: , Anonymizováno, denních splátek). Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, pročež žalobkyně daný , Anonymizováno, dne 27. 1. 2025 zesplatnila (prokázáno: , Anonymizováno, ). V dané souvislosti byla žalované zaslána předžalobní výzva (prokázáno: , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 21. 5. 2025 + , Anonymizováno, lístkem z téhož dne).8. Po právní stránce soud věc posoudil takto:9. , Anonymizováno, uzavřená mezi účastníky je svou podstatou smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž platí, že žalobkyně ji uzavírala coby podnikatel ve smyslu § 420 o. z., zatímco žalovaná tak činila coby spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. , Anonymizováno, poskytnutý žalované je tudíž úvěrem spotřebitelským ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „Zákon“, k působnosti Zákona vizte § 4 Zákona). Podle § 86 Zákona měla tedy žalobkyně povinnost posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně žalované. Podstatou posouzení úvěruschopnosti je přitom podle odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení zjistit, zdali bude spotřebitel (v daném případě žalovaná) schopen splácet sjednané splátky, k čemuž je nezbytné provést zejm. porovnání jeho příjmů a výdajů. Úvěr pak měla žalobkyně podle odst. 1 uvedeného zákonného ustanovení poskytnout žalované pouze tehdy, jestliže z takového posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.10. Z prokázaného skutkového stavu je ovšem zřejmé, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována způsobem, který § 86 Zákona předpokládá. Při porovnávání příjmů a výdajů žalované kalkulovala žalobkyně na příjmové straně s částkou 15 000 Kč údajně ověřenou výpisem z bankovního účtu a na výdajové straně pak s vypočítanou (nikoli ověřenou a vlastně ani tvrzenou) částkou 8 730 Kč představující totální hausnumero. Výsledek takového posouzení úvěruschopnosti je irelevantní, žalobkyně nemohla, resp. neměla, dospět k závěru neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není dostačující pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).11. Předmětný , Anonymizováno, neměl být žalované nikdy poskytnut a , Anonymizováno, je podle § 87 odst. 1 Zákona absolutně neplatná. Podle téhož zákonného ustanovení je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Jedná se o speciální právní úpravu vůči obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 o. z. Současně jde též o soukromoprávní sankci postihující poskytovatele , Anonymizováno, . Ten má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 Zákona (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).12. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 7 994,74 Kč odpovídající dlužné jistině úvěru. Zjistit dobu, v níž by bylo v možnostech žalované tuto částku vrátit, bylo v daném případě nemožné. Žalovaná byla po celý průběh řízení pasivní. Soudu je ovšem z jeho vlastní činnosti známo, že toto řízení není jediné, které bylo/je s žalovanou (v totožném procesním postavení) vedeno ohledně nároků různých věřitelů vzniklých z konkrétních smluv o , Anonymizováno, , Anonymizováno, . V návaznosti na to je žalovaná dokonce účastníkem , Anonymizováno, řízení coby osoba povinná. Soud proto dospěl k závěru, že není účelné stanovovat žalované jinou lhůtu k plnění, než tu podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Lhůta velkorysejší by v daném případě nikterak nezvýšila pravděpodobnost toho, že žalovaná uloženou povinnost dobrovolně splní; max. by zapříčinila snížení šance, že se žalobkyně dané částky příp. domůže aspoň v , Anonymizováno, řízení.13. Co do zbytku v částce 9 249,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 151,38 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení pak soud žalobu, pro absolutní neplatnost , Anonymizováno, , zamítnul.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že na ní nemá právo žádný z účastníků. Žalobkyně měla ve věci méně než poloviční úspěch a žalované žádné náklady v průběhu řízení nevznikly.