47 C 182/2025-42 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vnikl z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, (dále jen „Smlouva“). Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 250 000 Kč. Protože žalovaný řádně neplnil závazky ze smlouvy, především nesplácel poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru oznámením ze dne , datum, . Žalovaný byl povinen po zesplatnění vrátit tzv. Novou jistinu ve výši 256 712,07 Kč. Žalobkyně po žalovaném požadovala též zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny do zaplacení, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně neplnil, žalobkyně zahájila soudní řízení. Jeho výsledkem byl rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, č.j. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , ze dne , datum, ve spojení s usnesením č.j. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , ze dne , datum, , kterým shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 34 142,43 Kč. Tato částka představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 256 712,07 Kč za období prodlení žalovaného do , datum, . Protože prodlení žalovaného s úhradou Nové jistiny úvěru trvalo i po datu , datum, , žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru i za následující období. Žalovaný ničeho na tento svůj dluh neplnil. Žalobkyně mu proto zaslala předžalobní výzvu ze dne , datum, , ve které jej k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 256 712,07 Kč od , datum, do , datum, , resp. v souladu s limity dle čl. 6.9 Smlouvy a ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, částky ve výši 89 859,57 Kč, vyzvala.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač řádně předvolán, k jednání soudu se nedostavil, ani včas nežádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů, předložených pouze žalobkyní.3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, o úvěru č. , hodnota, , kdy celková výše úvěru činila 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem 424 656 Kč ve 48měsíčních splátkách po 10 082 Kč se splatností vždy k 17. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úroková sazba činila 28,93 % ročně, výše RPSN 33,09 % (návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 260 580 Kč z důvodu zesplatnění úvěru (oznámením ze dne , datum, ). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 89 859,57 Kč (předžalobní upomínkou ze dne , datum, vč. podacího archu).5. Ve věci vedené zdejším soudem mezi týmiž účastníky pod sp. zn. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, soud rozsudkem pro zmeškání rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 260 580 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od , datum, do zaplacení, částku 34 142,43 Kč, úrok ve výši 28,94 % z částky 244 293,39 Kč od , datum, do , datum, ve výši 4 403,35 Kč, úrok ve výši 11,75 % z částky 244 293,39 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 509 587 Kč (rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ve znění opravného usnesení č. j. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ). Žalobkyně zjistila před poskytnutím úvěru, že celkové příjmy žalovaného jako klienta byly 49 405 Kč, výše úvěru 250 000, zápůjční úroková sazba 28,93 %, a co se týče výdajů, životní minimum bylo stanoveno částkou 3 860 Kč, splátky úvěru 4 502 Kč, bydlení 3 384 Kč, výdaje celkem 11 746 Kč, stanovená rezerva v částce 36 659 Kč, žalovaný jakožto klient uvedl, že je zaměstnán na , Anonymizováno, , Anonymizováno, u , právnická osoba, . (listinou na číslo listu 19 s názvem hodnocení klienta, listinou na čísle listu 23 s názvem předsmluvní formulář, listinou na čísle listu 21 s názvem prohlášení klienta, informace pro klienta poskytovaná zprostředkovatelem úvěru). Žalobkyně ověřila poměry žalovaného (záznamem z registru SOUS na čísle listu 28, listinou na čísle , hodnota, , která je výpisem z registru). Na účtu žalovaného č. , č. účtu, je zaznamenána dne , datum, příchozí úhrada 49 728 Kč (listinou na čísle listu 20 označenou detail úhrady), dne , datum, příchozí úhrada 50 538 Kč (listinou na čísle listu 29 označenou detail úhrady) a dne , datum, příchozí úhrada 48 655 Kč (listinou na čísle listu 30 označenou detail úhrady), vždy z protiúčtu , právnická osoba, .6. Z učiněných skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:7. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 250 000 Kč. Žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy postupovala jako podnikatel v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů, žalovaný jako spotřebitel. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného a z databází. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce výzvou ze dne , datum, .8. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav věci posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, stíhala žalobkyni povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.9. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud uvádí, že není postačující, aby poskytovatel úvěru vyšel pouze z tvrzení žalovaného a z lustrací rejstříků a bankovních systémů. Takové zjištění není dostatečné, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla toliko z příjmů žalovaného a řádně neověřila rovněž jeho výdaje. V rámci řízení byly založeny pouze 3 výpisy s příchozí úhradou od , právnická osoba, . (nikoliv úplné výpisy z účtu). Zdejší soud je toho názoru, že řádné posouzení úvěruschopnosti nelze učinit na základě tří přijatých plateb od zaměstnavatele žalovaného. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není dostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti žadatele. K obdobným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.10. Soud při (prvním) jednání dne , datum, poskytl žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1 odst. 3 o.s.ř., že je třeba doplnit důkazy a tvrzení vztahující se k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, a to co do výdajů žalovaného. Soud žalobkyni poučil, že neunesení povinnost tvrzení nebo povinnosti důkazní může mít za následek neúspěch ve sporu. Zástupce žalobkyně uvedl, že další tvrzení neuvádí a žádné další důkazy neoznačuje.11. Soud proto uzavřel, že žalobkyně řádně netvrdila ani neprokázala, že splnila svou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. V důsledku toho je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.12. Za této situace by byl žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jistina však není předmětem tohoto řízení, neboť uplatněná částka přestavuje pouze smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 256 712,07 Kč jako Nové jistiny od , datum, do , datum, , resp. její část. Proto soud žalobu výrokem I zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná také veškerá ujednání smlouvy o smluvních pokutách.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady v průběhu řízení nevznikly.