12 C 235/2025-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 29 441,85 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 21. 11. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 745 Kč včetně smluvního úroku z úvěru ve výši 9,8 % ročně z jistiny úvěru, přičemž jistina měla být splacena do 25. 10. 2018. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil smlouvu, v důsledku čehož byla upozorněn na vzniklý dluh a též na následky jeho neuhrazení ve stanovené lhůtě. Žalovaný ani přes upozornění ničeho neuhradil, v důsledku čehož žalobkyně od předmětné smlouvy odstoupila dne 2. 7. 2025 a požadovala úhradu celé dlužné částky, která činila 27 941,85 Kč na vyčerpané jistině a úvěrové poplatky ve výši 1 500 Kč, a to do 20. 8. 2025. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 21. 11. 2022 smlouvu č. , hodnota, označenou jako smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr, ve výši 40 000 Kč. Současně s tím se žalovaný zavázal čerpaný úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 745 Kč, včetně úroků z čerpané jistiny ve výši 9,8 % ročně, nejpozději 25. dne příslušného kalendářního měsíce (smlouvou o úvěru, výpisem z účtu žalobkyně, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, úvěrovými podmínkami žalobkyně, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, sazebníky žalobkyně). Žalovaný se ocitl v prodlení, když nehradil sjednané splátky řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky (historickým výpisem ze dne 1. 9. 2025, upomínkou ze dne 2. 7. 2025 včetně dodejky). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky. (předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 26. 8. 2025, vč. dokladu o odeslání). V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh něčeho uhradil.5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu.7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 a § 87 zákona. Smlouva o spotřebitelském úvěru tedy byla uzavřena platně a žalovaná byla povinna v souladu s jejími ujednáními vrátit žalobkyni poskytnuté peněžité prostředky.8. Protože žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když neplatil řádně a včas sjednané splátky, žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila. Po tomto zesplatnění již žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny i příslušenství.9. Žalovaný řádně a včas nezaplatil poskytnuté peněžní prostředky, tudíž se dostal dle 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).10. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl.11. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 993 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 178 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 441,85 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.13. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.