15 C 324/2025-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost vyklidit byt č. , hodnota, , nacházející se ve , Anonymizováno, , na adrese , adresa, , která je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaného na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, (dále jen byt), a vyklizený jej žalobkyni odevzdat do 15 dnů od právní moci rozsudku. Uvedla, že se žalovanou sjednala k bytu nájem na dobu určitou, a to nájemní smlouvou ze dne , datum, . Podle této nájemní smlouvy byla žalovaná oprávněna byt užívat do , datum, . Dopisem ze dne , datum, žalobkyně oznámila žalované, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , adresa, nepřijala stanovisko k prodloužení nájmu. Nájemní vztah tak skončil. Žalovaná přesto byt nevyklidila a byt neopustila. Žalobkyně ji k vyklizení bytu vyzývala dne , datum, , výzva však zůstala bez odezvy. Žalobkyni tak nezbylo než domáhat se vyklizení bytu soudní cestou.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud nařídil ve věci jednání na den , datum, . Žalobkyně trvala na žalobě tak jak byla podána, a to včetně lhůty pro vyklizení bytu. Žalovaná se k jednání nedostavila. V den nařízeného jednání, a to pět minut před jeho začátkem žalovaná sdělila soudu omluvu, že se za , podezřelý výraz, , Anonymizováno, nemůže k jednání dostavit. Soud takovou omluvu nepovažoval za včasnou a jednání konal v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:5. Vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaného na LV č. , hodnota, , jehož součástí je , Anonymizováno, , na adrese , adresa, vše vedené pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , vedeném , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, město , adresa, . , právnická osoba, ve vlastnictví města byla pověřena žalobkyně (zjištěno z výstupu dálkového nahlížení do katastru nemovitostí).6. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, nájemní smlouvu č. , Anonymizováno, , na základě níž přenechala žalované k užívání byt. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do , datum, . (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne , datum, ).7. Výzvou ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení bytu s odkazem na skončení nájemní smlouvy a na to, že , Anonymizováno, . , adresa, nepřijala k žádosti žalované o prodloužení nájmu žádné stanovisko (výzvou ze dne , datum, vč. doručenky). Žalovanou pak vyzvala k vyklizení bytu ještě výzvou ze dne , datum, (předžalobní výzvou ze dne , datum, ).8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyni byla vlastníkem nemovitosti svěřena správa budovy č. p. , adresa, . Žalobkyně a žalovaná uzavřely nájemní smlouvu k bytu. Nájem uzavřený na dobu určitou skončil ke dni , datum, . Žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení bytu, neboť , Anonymizováno, nevyjádřila stanovisko k prodloužení nájmu. Žalovaná tak však neučinila ani na výzvu, ale ani do rozhodnutí soudu. Žalovaná nerozporovala užívání předmětného bytu do současné doby, ani nezpochybňovala to, že jí užívací titul k bytu zanikl spolu s uplynutím sjednané doby trvání nájmu.9. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů:10. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.11. Podle § 2204 odst. 1 o. z. neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou.12. Podle § 2235 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.13. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.14. Soud má na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl nájem na dobu určitou. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k opuštění bytu dříve, než uplynuly tři měsíce od doby skončení nájmu, neboť sjednaný nájem skončil , datum, a žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu spojenou s výzvou k vyklizení dne , datum, . Nenastal proto následek předvídaný v § 2285 o. z., tedy fikce prodloužení doby nájmu o původně sjednanou dobu, nejvýše však o sobu dvou let. Vzhledem k tomu, že žalovaná byt i nadále užívá, což v řízení nijak nesporovala, činí tak bez jakéhokoliv právního důvodu a žalobkyně je oprávněna domáhat se vyklizení, kterým se rozumí odevzdání bytu za podmínek podle § 2292 o. z. Užíváním předmětu nájmu je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, dne , datum, ). Vyklizení bytu v sobě zahrnuje též odevzdání věci majiteli tak, aby k ní měl volný přístup a mohl s ní dále disponovat - např. odevzdáním klíčů - nestačí ji pouze opustit (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Odo 49/2006, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ). Odevzdání bytu pronajímateli upravuje § 2292 věta druhá a třetí o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ); nájemce má pronajímateli odevzdat klíče, přičemž věta třetí stanoví vyvratitelnou domněnku odevzdání bytu pronajímateli po skončení nájmu ke dni, kdy ho nájemce opustil způsobem, jímž dal jednoznačně najevo, že zanechává užívání bytu s úmyslem se tam již nevrátit (aniž by mu odevzdal klíče). V den, kdy nájem skončil, žalovaná byt nevyklidila, žalobkyni nepředala a ani byt neopustila takovým způsobem, že žalobkyni muselo být bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že v něm již nebydlí (a uplatnila by se tak domněnka odevzdání bytu stanovená v § 2292 věta třetí o. z.). Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.15. Soud se zabýval i otázkou lhůty pro vyklizení bytu, která v § 160 o. s. ř. v případě vyklizení bytu obecně stanovena na patnáct dnů od právní moci rozhodnutí.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby, vyjádření k podání žalované, účast na jednání).17. Soud ohledně přiznaného nároku na náhradu nákladů řízení žalobkyni vycházel především z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, pod sp. zn. IV. ÚS 2434/19, podle něhož „Přiznáním náhrady nákladů právního zastoupení statutárnímu městu jako nákladů účelně vynaložených soud „prolamuje“ pravidlo a uplatňuje z něj výjimku; má tak za vyvrácenou judikatorně dovozenou právní domněnku, že statutární město je dostatečně personálně a materiálně vybaveno k tomu, aby bylo schopno kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by muselo využívat právní pomoci advokátů. Není vyloučeno, že pro průběh konkrétního (složitého) řízení může být zastoupení advokátem žádoucí – o to přesvědčivější však musí být odůvodnění rozhodnutí soudu, který výjimku uplatní, vyhodnotí náklady právního zastoupení jako účelně vynaložené a přizná jejich náhradu. Z rozhodnutí musí být zřetelně patrno, v čem spočívá jedinečnost, unikátnost, složitost případu, a proč konkrétní statutární město není schopno výkon svých účastnických práv zajistit vlastními silami a z vlastních zdrojů. V opačném případě soud nedodrží ústavní požadavek náležitého odůvodnění plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“.18. Po zhodnocení konkrétní okolností soud dospěl k závěru, že případ nebyl skutkově ani právně natolik složitý, aby byla žalobkyně nucena najmout si externího právního zástupce. Jednalo se o spor skutkově nekomplikovaný, ani po právní stránce se nejednalo o věc složitou, neboť šlo o užívání bytu po skončení nájmu na dobu určitou, což třeba odlišit např. od situace posouzení platnosti výpovědi z nájmu apod. Žalovaná navíc v řízení nepřednášela zásadní argumentaci, která by průběh skutkového děje zpochybňovala, její obrana se omezila toliko na důvody pro zvážení delší pariční lhůty. S ohledem k výše uvedenému proto soud přiznal žalobkyni pouze náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3