15 C 350/2025-21 – Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, , skládající se z nesplacené jistiny ve výši , částka, a smluvního úroku , částka, a úroků z prodlení. Uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „poskytovatelka úvěru“). Poskytovatelka úvěru uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“) na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet , částka, stejného dne. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr tak, že jej včetně smluvního úroku bude hradit vždy v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však řádně nesplácel a , datum, poskytovatelka úvěru úvěr zesplatnila. Žalovaný však nezaplatil ani na další upomínky, a to včetně té předžalobní.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:5. Právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému , částka, převodem na její bankovní účet (smlouvou o úvěru, potvrzením o schváleném úvěru a potvrzením o provedené platbě). Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet sjednané úroky ve výši 200 % ročně, a to vždy nejpozději ve sjednaný dne v měsíci. Předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr bylo sjednáno ve výši 537,30 %. Samotná smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, s tím, že jistina prvního čerpání začne být splácena nejpozději další měsíc. Pro případ prodlení žalované se splacením jakékoliv části úvěru (úroků či jistiny) si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky (smlouvou o úvěru). Dále byly podle sazebníku, který byl nedílnou součástí smlouvy, sjednány poplatky spojené s uplatněním pohledávky (ceníkem). Žalovaný nesplácel řádně a včas, proto mu poskytovatelka úvěru dopisem ze dne , datum, , který mu odeslala téhož dne, oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru (oznámením o zesplatnění úvěru a potvrzením o odeslání). Žalovaný však nic neuhradil a proto ho žalobkyně vyzvala ještě předžalobní výzvou (předžalobní výzvou a potvrzením o odeslání). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (smlouvou o postoupení pohledávek a seznamy).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“).9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, . Žalovaný se zavázal splácet pravidelně měsíčně úroky z úvěru ve výši 200 %. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.12. Podle soudu jednak nelze zcela bez problémů uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Tvrzení v žalobě stran této okolnosti soud hodnotí jako zcela paušální a obecná. Žalobkyně nepřipojila žádné listiny, z nichž by zkoumání úvěruschopnosti vyplývalo. Soud nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované, a to z důvodů, jež budou uvedeny dále. I kdyby se totiž ukázalo, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu excesivního sjednaného úroku.13. Další povinností poskytovatele úvěru totiž podle zákona je ve smlouvě uvést (mimo jiné) i RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 537,30 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v lednu 2024 9,29 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli více než padesáti násobkem.14. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný dle tvrzení žalobkyně z jistiny úvěru nic nezaplatil, má nárok na zaplacení částky , částka, , což je částka, jež byla žalované uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou jeho celkové majetkové poměry), tížila žalovaného. V případě nečinnosti žalovaného určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).15. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona ze strany žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo, než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení kapitalizovaných úroků v částce , částka, , ale i zákonného úroku z prodlení a to s ohledem na nové stanovení splatnosti (výrok II.).16. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, by náležela náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že na ně žádný z účastníků nemá právo.