15 C 358/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou v záhlaví s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“) uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „, Anonymizováno, “), a žalovanou. Provident poskytl žalované částku , částka, v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit , Anonymizováno, částku ve výši , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy o úvěru ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o úvěru a částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 45týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však řádně nesplácela. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni dne , datum, . Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.)., právnická osoba, řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:5. Provident coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalované bezhotovostně , částka, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit , Anonymizováno, celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného v 45týdenních splátkách po , částka, s tím, že pevná zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr byla sjednána ve výši 239,13 % (smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, ). Žalovaná uhradila , Anonymizováno, po uzavření smlouvy celkem , částka, (přehledem plateb – tabulkou umoření ke dni , datum, ), což současně žalobkyně potvrdila tvrzením uvedeným v žalobě. , Anonymizováno, dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, (oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podacím lístkem ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalovaném předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, podacím lístkem ze dne , datum, ).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. , Anonymizováno, a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které , Anonymizováno, poskytl žalované částku , částka, . Žalovaná se zavázala zaplatit , Anonymizováno, celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného v 45týdenních splátkách po , částka, . , Anonymizováno, vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.10. Dle soudu nelze uzavřít, že by , Anonymizováno, zkoumal úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá § 86 a 87 zákona. Vyjma ničím nepodložených tvrzení v žalobě, že žalovaná předložila před uzavřením smlouvy své osobní doklady a doklady ověřující příjmy, není zřejmé, jakým konkrétním způsobem , Anonymizováno, posuzoval úvěruschopnost žalované. Ze zákaznické karty vyplývá pouze to, že žalovaná v době uzavření smlouvy pracovala jako , Anonymizováno, s příjmem , částka, měsíčně a měla odhadované výdaje , částka, měsíčně, s tím, že byly doloženy výplatní pásky za dva předcházející měsíce. Neuvedla však žádné konkrétní závěry, k jakým provedeným šetřením finanční situace žalované dospěla. Takový způsob prověřování úvěruschopnosti je obecně zcela nedostatečný a nelze z něj zjistit konkrétní informace o hospodaření žalované a její schopnosti úvěr splácet. Už jen z tohoto důvodu by proto byla smlouva o úvěru absolutně neplatná.11. Soud však jako stěžejní důvod pro neplatnost úvěrové smlouvy, k níž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, shledal nepřiměřenou výši sjednaného úroku z úvěru. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.12. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 239,13 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v září 2022 7,25 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli téměř třicetitřínásobkem.13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou , Anonymizováno, své nároky ze smlouvy postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná, jak vyplývá z tabulky umoření i z tvrzení samotné žalobkyně, splatila celkem , částka, , má žalobkyně nárok na zaplacení částky , částka, (, částka, mínus , částka, ). K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalované směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. Celkem tedy činí nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení částku , částka, , což je částka, jež byla žalované uložena k