15 C 386/2025-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, . Žalovanému byl na základě uvedené smlouvy poskytnut úvěr v celkové výši , částka, , přičemž žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni tuto částku spolu s sjednaným úrokem ve výši 15,49 % ročně s poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, do konečné splatnosti úvěru dne , datum, . Žalovaný dluh platil řádně a včas v pravidelných částkách pouze od , datum, do , datum, . Následně úvěr přestal splácet a nereagoval ani na předžalobní upomínku. Žalobkyně se domáhá úhrady nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , nesplaceného smluvního úroku z úvěru ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a smluvních úroků tak, jak byly specifikovány ve výroku rozhodnutí.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ), jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Smlouva o hotovostním úvěru byla podepsána zadáním SMS kódu na webových stránkách , Anonymizováno, kód byl zaslán , datum, na tel. č. , tel. číslo, (potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, ). Úvěr byl vyplacen žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (potvrzení o vyplacení úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , výpis z běžného účtu ze dne , datum, ). Žalovaný hradil splátky úvěru řádně a včas v pravidelných částkách pouze od , datum, do , datum, . Následující splátky až do zesplatnění úvěru dne , datum, neuhradil (splátkový kalendář ze dne , datum, ). Žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradami dlužné částky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, předžalobní upomínkou (výzva k zaplacení půjčky číslo , hodnota, , takzvaná předžalobní upomínka ze dne , datum, ). Žalovaný však dále již ničeho neuhradil., právnická osoba, případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru byla mj. sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, , a to za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu, zákonné úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovení ČNB a smluvní úrok 12 % ročně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (úvěrové podmínky).6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“).9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr , částka, . Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.14. Podle soudu lze uzavřít, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Žalobkyně doložila, jakým způsobem před uzavřením smlouvy postupovala. Zejména předložila výpis z běžného účtu , Anonymizováno, z období od začátku srpna až listopadu 2022, tedy z rozhodného období před uzavřením, úvěrové smlouvy. Z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaný měl stabilní příjem a disponoval dostatečným zůstatkem, který mu umožňoval splácet sjednané splátky. Zároveň se na účtu neobjevovaly transakce, které by svědčily o rizikovém hospodaření žalovaného (splátky jiných úvěrů, hazard apod.). Žalobkyně dále prověřovala i zadlužení žalovaného u jiných institucí s negativním výsledkem.15. Soud neshledal důvod neplatnosti úvěrové smlouvy ani pro nepřiměřenou úrokovou sazbu, jež by byla v rozporu s dobrými mravy. Sjednaná úroková sazba a RPSN 15,49 % odpovídala zhruba 1,5 násobku obvyklé úrokové míry peněžních ústavů v daném čase, neboť z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v prosinci 2022 9,66 %. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, ).16. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že zde není žádný důvod neplatnosti úvěrové smlouvy, ke kterému by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.17. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnu