16 C 35/2026-70 — Obvodní soud pro Prahu 10

1.Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13.2.2026 domáhal po žalovaném zaplacení částky 37 644,03 Kč s přísl. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne 24.06.2025 mezi společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, . a společností , právnická osoba, . a mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, , která bylavěřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 08.07.2025 došlo k postoupení phledávky. Žalobce uvádí, že ke dni 1. 3. 2016 došlo k převodu vlastnických práv společnosti Citibank a.s. na , právnická osoba, ., a to v oblasti produktů osobního bankovnictví a kreditních karet. K této skutečnosti došlo na základě Smlouvy o prodeji a koupi závodu mezi společností , právnická osoba, ., jakožto kupující a společností Citibank a.s., jakožto prodávající. Na základě tohoto prodeje došlo ke změně v osobě poskytovatele kreditní karty, pomocí které byl úvěr žalovaným čerpán. Společnost , právnická osoba, / dále jen banka/ na základě žádosti žalovaného o poskytnutí kreditní karty ze dne 06.10.2009, poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě. Žádost byla bankou akceptována, žalovanému byl otevřen úvěrový účet a poskytnuta , právnická osoba, kreditní karta, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru ke kreditní kartě. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal kreditní kartu (úvěr) splácet, a to v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami, jakož i úroky a poplatky, a to v souladu s ustanovením odst. 7.1. a 7.4. Obchodních podmínek. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a předmětný dluh ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě dne 21.10.2024 prohlásila za splatný v celé výši. Ke dni splatnosti dlužil žalovaný částku 41 201,17 Kč. Tento dluh je tvořen dluhem na jistině ve výši 34 911,00 Kč, jakož částky kapitalizovaných úroků ke dni 21.10.2024 ve výši 3 557,14 Kč a částky 2 733,03 Kč představující dlužné poplatky, k zahrnují poplatky za zaslání výzvy k úhradě dluhu, správu karty a pojištění.2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jak žaloba s výzvou k vyjádření, tak předvolání k jednání, bylo žalovanému doručeno na adresu jeho trvalého bydliště uvedeného v Centrální evidenci obyvatel.K prvnímu nařízenému jednání dne 14. května 2026 se ani jeden z účastníků nedostavil a soud jednal v jejich nepřítomnosti dl e§ 101 odst. 3 o.s.ř. na základě doložených listinných důkazů.3.Listinné důkazy - smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejich příloh č., hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky, smlouva o prodeji části závodu, doklad o koupi části závodu, smlouva- žádost o kreditní kartu, obchodní podmínky, sazebník, měsíční výpis z úvěrového účtu, výpis z účtu kreditní karty, okamžitá splatnost kreditní karty, poštovní arch a předžalobní výzva a poštovní arch prokazují tvrzení žalobce, tj. na základě postoupení pohledávek je žalobce aktivně legitimován k podání žaloby a žalovaný nesplatil celý úvěrový rámec, který mu byl poskytnut bankou. Vzhledem k tomu, že došlo k zesplatnění, dostal se žalovaný i do prodlení se splacením dluhu, který je tvořen nejen poskytnutou jistinou, což dokládá výpis z úvěrového účtu, ale i poplatky, které byly součástí smlouvy dle všeobecných smluvních obchodních podmínek.4.Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 122 odst. 1 písm. a) věty před středníkem zákona, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5.Soud uznal žalovaného povinným uhradit jak nesplacený dluh, tak i poplatky včetně úroků na základě výše uvedených zákonných ustanovení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 027,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 883 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 644 Kč sestávající z částky 2 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 210 Kč ve výši 1 934,10 Kč.Lhůta k plnění jak v bodě I, tak v bodě II. byla stanovena dle § 160 o.s.ř. a místo hrazení nákladů řízení dle § 149 os.ř.