21 C 46/2026-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované straně zaplacení částky 29 390 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodňuje tím, že dne , datum, poskytla žalované straně spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč, žalovaná strana úvěr čerpala opakovaně dne , datum, . Žalovaná strana však poskytnutý úvěr řádně nesplácela, žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně požaduje po žalované straně rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 7 940 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč.2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila.3. Strany na základě výzvy soudu souhlasily, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. V řízení učinil soud na základě listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu.1/ Žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou stranou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve znění dodatku ze dne , datum, , na základě které mohla žalovaná strana čerpat úvěr do výše 20 000 Kč, žalobkyně poskytla žalované straně dne , datum, částku 20 000 Kč (smlouvou o úvěru s dodatkem o navýšení úvěrového rámce, potvrzením o schválení úvěru, potvrzeními o provedené platbě, přehledem čerpání). Žalovaná strana se ve smlouvě zavázala, že úvěr bude splácet v měsíčních splátkách splatných 1. dne v měsíci. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 5520 %, úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, smluvní pokuta pro případ prodlení byla sjednána ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení (smlouvou o úvěru s dodatkem o navýšení úvěrového rámce, sazebníkem poplatků).2/ Žalobkyně prověřila žalovanou stranu v databázích CRIF, DOLUD, TELCO SCORE, CEE, insolvenční rejstřík a databázi neplatných OP, žalobkyně měla dále k dispozici výpis z účtu žalované strany za období od , datum, do , datum, . Žalovaná strana utratila za , Anonymizováno, desítky až stovky tisíc měsíčně, v říjnu , Anonymizováno, šlo o částku 158 355 Kč, na , Anonymizováno, žalovaná strana spotřebovala naprostou většinu finančních prostředků (procesem žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta, doklady ověření úvěruschopnosti).3/ Žalovaná strana nesplácela řádně, žalobkyně proto zaslala žalované straně dne , datum, zprávu, v níž jí oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky do tří dnů (oznámením o zesplatnění ze dne , datum, s potvrzením o dodání). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ještě právním zástupcem žalobkyně (předžalobní výzvou ze dne , datum, a podacím archem).5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná strana soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Na projednávanou věc se aplikují ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě, které žalobkyně poskytla žalované straně částku 20 000 Kč. Žalovaná strana se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách, a to včetně úroku z úvěru ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná strana vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.11. Nelze uzavřít, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované strany, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Žalobkyně uvádí, že při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z příjmů žalované strany ve výši 37 500 Kč měsíčně a výdajů ve výši 24 000 Kč, tyto částky však vůbec neodpovídají výpisům z účtu žalované strany, které žalobkyně soudu předložila. Žalovaná strana měla vysoké výdaje spojené s , Anonymizováno, , v říjnu , Anonymizováno, , kdy jí žalobkyně poskytla úvěr, utratila za , Anonymizováno, částku 158 355 Kč, i v ostatních měsících šlo o desetitisícové a statisícové částky. Žalobkyně tak nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované strany, žalovaná strana zjevně neměla prostředky na splácení úvěru. Soud nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované strany, protože skutkový stav byl dostatečně prokázán, soud proto mohl rozhodnout bez nařízení jednání. I kdyby žalobkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu nepřiměřeného sjednaného úroku, jak bude uvedeno dále.12. Další povinností poskytovatele úvěru totiž podle zákona je ve smlouvě uvést (mimo jiné) i RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 5520 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v červenci , Anonymizováno, 8,85 %. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 600násobkem.13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana dle tvrzení žalobkyně z čerpané jistiny úvěru nezaplatila ničeho, má žalobkyně nárok na zaplacení částky 20 000 Kč, což je částka, jež byla žalované straně uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalované strany (jaké jsou její celkové majetkové poměry), tížila žalovanou stranu. V případě nečinnosti žalované strany určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).14. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona ze strany žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 7 940 Kč, částky 1 450 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, a to s ohledem na nové stanovení splatnosti (výrok II.).15. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.16. Výrokem III. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok