28 C 247/2025-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově do dne , datum, . Žalovaný nezaplatil ničeho. Tato pohledávka byla postoupena na společnost , právnická osoba, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a následně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně se proto domáhá zaplacení jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úroku z úvěru ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, počítané za období od , datum, do , datum, z částky jistiny ve výši 0,1 % denně a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne , datum, .2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 48 odst. 5 sdělení č. 123/2002 Sb. m. s. Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a , Anonymizováno, o právní pomoci v občanských věcech. Rozhodným právem je české právo v souladu s čl. 48 odst. 2 sdělení č. 123/2002 Sb. m. s.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, , žalovaný se zavázal úvěr splatit do dne , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrokem ve výši , částka, , celkem se zavázal zaplatit částku , částka, , RPSN bylo ve výši 5 395,58 %, pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny, žalovaný nezaplatil ničeho (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , potvrzení o platbě, výpisy u účtu žalovaného, profil klienta, předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne , datum, (předžalobní výzva ze dne , datum, s podacím lístkem ze dne , datum, ).6. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal splatit do dne , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrokem ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.15. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.16. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 5 395,58 %. Z databáze , Anonymizováno, se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v lednu 2025 8,95 %. Ve smlouvě byla více než 600násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004).17. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou byly nároky ze smlouvy postoupeny ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. , částka, , kdy soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil ničeho.18. Ohledně úroku z prodlení soud postupoval v souladu s § 1970 o. z. a žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny ode dne následujícího po splatnosti určené v předžalobní upomínce (ve spojení s § 573 o. z.), prostřednictvím kterého se žalovaný dozvěděl o povinnosti uhradit dluh z bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu soud, z důvodu popsaných výše, žalobu zamítl (výrok II.), neboť je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná, nemá žalobkyně nárok na nároku ze smlouvy vzniklé (poplatky, smluvní pokuta apod.).19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 28,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,14 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,86 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh na zahájení řízení) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .20. Lhůta k plnění byla stanovena v