34 C 171/2025-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“) uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „, Anonymizováno, “, nebo „poskytovatel úvěru“), a žalovanou. , Anonymizováno, poskytl žalované částku , částka, v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu spolu s úroky za půjčené peněžní prostředky a s poplatky za služby. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni , částka, Žalovaná řádně a včas poskytnutý úvěr nesplácela. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.)., právnická osoba, řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:5. , Anonymizováno, coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalované , částka, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit , Anonymizováno, celkovou dlužnou částku , částka, , neboť k zapůjčené jistině úvěru se zavázala zaplatit ještě , částka, jako poplatky spojené s poskytnutím úvěru a , částka, za doplňkové pojištění. Žalovaná se zavázala splácet celkovou částku v 26 týdenních splátkách s tím, že pevná zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 88% ročně. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr byla sjednána ve výši 231,12 % (smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, ). Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila , Anonymizováno, po uzavření smlouvy celkem , částka, (přehledem plateb – tabulkou umoření), což současně žalobkyně potvrdila tvrzením uvedeným v žalobě. , Anonymizováno, dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, (oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podacím lístkem, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, podacím lístkem ze dne , datum, ).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. , Anonymizováno, a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, poskytl žalované částku , částka, . Žalovaná se zavázala zaplatit , Anonymizováno, celkovou dlužnou částku , částka, v 26 týdenních splátkách po , částka, , pokud jde o první a předposlední splátku a poslední splátku ve výši , částka, . , Anonymizováno, vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost a za účelem dosažení zisku. Žalovaná proti tomu vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.10. Dle soudu jednak nelze uzavřít, že by , Anonymizováno, zkoumal úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá § 86 a 87 zákona. Pokud žalobkyně tvrdila, že tuto svoji zákonnou povinnost , Anonymizováno, splnil, když si měl nechat předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky žalované, pak toto tvrzení žalobkyně neodpovídá listině založené žalobkyní (zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr), z níž je patrné, že pracovní smlouvu či výplatní pásky žalovaná , Anonymizováno, nepředložila. Žalovaná naopak v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že je na mateřské dovolené, její příjem činil měsíčně , částka, a oproti tomu měsíční výdaje byly , částka, . Žalobkyně tedy neposkytla v žalobě žádná tvrzení ke splnění povinnosti podle § 86 a 87 zákona. Už jen z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti by byla smlouva o úvěru absolutně neplatná.11. Soud však jako stěžejní důvod pro neplatnost úvěrové smlouvy, k níž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, shledal nepřiměřenou výši sjednaného úroku z úvěru. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.12. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 231,12 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v červenci 2023 9,57 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli téměř dvacetinásobkem.13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy z tohoto důvodu soud již nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně, na kterou , Anonymizováno, své nároky ze smlouvy postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., má tedy nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná, jak vyplývá z tabulky umoření i z tvrzení samotné žalobkyně, splatila celkem již , částka, , má žalobkyně nárok na zaplacení částky , částka, (, částka, mínus , částka, ). K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalované směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. Celkem tedy činí nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení částku , částka, , což je částka, jež byla žalované uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důka