34 C 173/2025-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o zápůjčce (dále jen „smlouva“) uzavřené dne , datum, , kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní. Žalobkyně tvrdila, že podle smlouvy poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši , částka, převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit jistinu spolu s poplatkem ze zápůjčky ve výši , částka, formou tří měsíčních splátek, když dle tvrzení žalobkyně byla poslední splátka splatná nejpozději do , datum, . Žalobkyně uvedla, že smlouva byla sjednána prostřednictvím webové stránky žalobkyně, s tím, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím skenu dokladu totožnosti žalovaného a ověřila existenci bankovního účtu žalovaného prostřednictvím zkušební platby ve výši , částka, . Následně s žalovaným uzavřela žalobkyně smlouvu pomocí ověřovacího kódu zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, žalovaným. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy vyžádala u žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních. příjmových a výdajových poměrech, aby zhodnotila schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalovaný řádně a včas nesplácel, když nezaplatil ani jednu splátku. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení jistiny zápůjčky a poplatku za poskytnutí zápůjčky, tj. celkem , částka, s úrokem z prodlení, a dále uplatnila nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a nárok na sjednanou smluvní pokutu, kterou žalobkyně vyčíslila na částku ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.)., právnická osoba, řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:5. Žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet částku , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku , částka, , a to ve třech měsíčních splátkách po , částka, . Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr byla sjednána ve výši 1689 % (smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, ). Žalovaný neuhradil žalobkyni po uzavření smlouvy ničeho. Žalobkyně zaslala žalovanému několik upomínek k úhradě dluhu (upomínkou z , datum, , upomínkou z , datum, , upomínkou z , datum, ). Dne , datum, žalobkyně úvěr zesplatnila (oznámením o zesplatnění úvěru – výzva k úhradě z , datum, ). Žalovaný přesto ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky (výzvou k úhradě před podáním žaloby z , datum, ).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku , částka, ve 3 měsíčních splátkách po , částka, . Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.10. Dle soudu jednak nelze uzavřít, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 a 87 zákona. Žalobkyně k této své povinnosti neposkytla v žalobě žádná konkrétní tvrzení, vyjma neurčitého prohlášení stran toho, že požádala žalovaného o poskytnutí informací a jeho poměrech. Takový způsob prověřování úvěruschopnosti je obecně zcela nedostatečný a nelze z něj zjistit konkrétní informace o hospodaření žalovaného a o jeho schopnosti splácet úvěr. Už jen z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti by byla smlouva o úvěru absolutně neplatná. Soud nicméně nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, když v žalobě žalobkyně ani nenavrhla k této skutečnosti žádné důkazy.11. Soud však jako stěžejní důvod pro neplatnost úvěrové smlouvy, k níž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, shledal nepřiměřenou výši sjednaného úroku z úvěru. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.12. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 1 689 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v květnu 2024 8,86 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli téměř dvousetnásobkem.13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy soud již nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně má tedy nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný od žalobkyně získal částku , částka, a současně žalobkyni ničeho neuhradil, činí nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení částku , částka, , což je částka, jež byla žalovanému uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou jeho celkové majetkové poměry), tížila žalovaného. V případě nečinnosti žalovaného určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).14. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona ze strany žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu n