46 C 204/2025-36 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že mezi obchodní společností , Anonymizováno, . (dále jen „původní věřitel“) a žalovaným byla dne , datum, distančním způsobem uzavřena , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “) a žalovanému poskytnut , Anonymizováno, v částce , částka, splatný dne , datum, . Původní věřitel posuzoval před uzavřením , Anonymizováno, žalovaného. Žalobkyně k tomu konkrétně uvedla následující: „Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí , částka, . , Anonymizováno, jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází , Anonymizováno, . Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o , Anonymizováno, .“ Žalovaný však poskytnutý , Anonymizováno, ve výše uvedené době splatnosti nevrátil. Pohledávka za žalovaným vzniklá ze , Anonymizováno, byla na základě , Anonymizováno, ze dne , datum, postoupena žalobkyni.2. Ve věci byl dne , datum, vydán , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, , RČ, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, jenž byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne , datum, . Žalovaný podal proti uvedenému rozhodnutí dne , datum, (tj. ve lhůtě) odpor. V něm mj. uvedl, že nárok uplatňovaný žalobou neuznává, neboť původní věřitel řádně neposuzoval jeho úvěruschopnost, a , Anonymizováno, je proto absolutně neplatná. Žalobkyně pak podle jeho názoru nemá nárok ani na vydání bezdůvodného obohacení, neboť jím provedené úhrady (celkem , částka, ) převyšují poskytnutou jistinu.3. Žalobkyně na toto vyjádření žalovaného reagovala replikou ze dne , datum, , v níž k posuzování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem v podstatě zopakovala svá dřívější tvrzení (vizte výše). Nově však specifikovala, že žalovaný uhradil celkem částku , částka, a ona nabyla od původního věřitele pohledávku v částce , částka, sestávající z nesplacené , Anonymizováno, v částce , částka, , náhrady účelně vynaložených nákladů v částce , částka, a úroků kapitalizovaných částkou , částka, .4. První jednání ve věci se uskutečnilo dne , datum, . Žalobkyně svou neúčast předem omluvila s tím, že nechce navyšovat náklady řízení, neboť žalovaný je v řízení od počátku nečinný a netvrdil, ani neprokázal žádné skutečnosti rozporující žalobou vznesený nárok. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti žalobkyně.5. V řízení byl prokázán tento skutkový stav:6. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne , datum, distančním způsobem uzavřena , Anonymizováno, . Žalovanému tak byl poskytnut k čerpání úvěrový limit ve výši , částka, při úrokové sazbě ve výši 146,949 % ročně a roční procentní sazbě nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 299,98 %. Čerpaný , Anonymizováno, měl být splácen ve stejných měsíčních splátkách počínaje měsíc po dni prvního čerpání (prokázáno: , Anonymizováno, ; Standardními informaci o , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, podmínkami).7. Výše uvedený úvěrový limit byl žalovaným čerpán následovně: dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, . Celkem tak žalovaný čerpal částku , částka, . (prokázáno: , Anonymizováno, na č. l. 21).8. Žalovaný provedl následující úhrady: dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Celkem tak žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku , částka, (, Anonymizováno, na č. l. 21; , Anonymizováno, z , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalovaného na č. l. 9; , Anonymizováno, na č. l. 10).9. Po výše zmíněných transakcích byla dlužná jistina původním věřitelem vyčíslena na částku , částka, s úrokem kapitalizovaným celkem částkou , částka, a náklady spojenými s uplatněním pohledávky v celkové částce , částka, (prokázáno: , Anonymizováno, splatnou dne , datum, ).10. Pohledávka za žalovaným vzniklá ze , Anonymizováno, v částce , částka, byla na základě , Anonymizováno, na opakované postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobkyni. Žalovaný byl o tomto postoupení informován (prokázáno: , Anonymizováno, na opakované postoupení pohledávek ze dne , datum, + Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, ; , Anonymizováno, o postoupení pohledávky ze dne , datum, + , Anonymizováno, výzvou z téhož dne).11. Po právní stránce soud věc posoudil takto:12. Soud v prvé řadě uvádí, že žalobkyně chybně definovala předmět řízení; reálně měla nárokovat toliko částku , částka, s příslušenstvím, neboť podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jsou úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky příslušenstvím pohledávky. Dále soud uvádí, že , Anonymizováno, posoudil jako , Anonymizováno, o , Anonymizováno, podle § 2395 o. z. Původní věřitel , Anonymizováno, uzavíral coby podnikatel ve smyslu § 420 o. z., zatímco žalovaný tak činil coby spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. , Anonymizováno, poskytnutý žalovanému je tudíž úvěrem spotřebitelským ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „, Anonymizováno, “, k působnosti Zákona vizte § 4 Zákona). Podle § 86 Zákona měl tedy původní věřitel povinnost posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně od žalovaného. Podstatou posouzení úvěruschopnosti je přitom podle odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení zjistit, zdali bude spotřebitel schopen splácet sjednané splátky, k čemuž je nezbytné provést zejm. porovnání jeho příjmů a výdajů. , Anonymizováno, pak měl původní věřitel podle odst. 1 uvedeného zákonného ustanovení poskytnout žalovanému pouze tehdy, jestliže z takového posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.13. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel úvěruschopnost žalovaného posuzoval, avšak nepředložila k tomuto jediný důkaz. Svou neúčastí na jednání ve věci se navíc v tomto směru připravila o poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Podle § 87 odst. 1 Zákona soud proto shledal , Anonymizováno, absolutně neplatnou. Z databáze ČNB ARAD soud navíc zjistil, že RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v době uzavření Smlouvy (leden 2024) toliko 9,68 %. Úrokové sazby byly tudíž logicky ještě o něco nižší. , Anonymizováno, , Anonymizováno, soudu ČR pak nepovažuje za rozporný s dobrými mravy úrok, který je toliko 2násobkem či 3násobkem úrokové míry peněžních ústavů (sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, sjednaný úrok ve výši 146,949 % ročně je proto za těchto východisek zcela jednoznačně v rozporu s dobrými mravy, a představuje tak další důvod absolutní neplatnosti Smlouvy.14. Podle § 87 odst. 1 Zákona je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o speciální právní úpravu vůči obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 o. z. Současně jde též o soukromoprávní sankci postihující poskytovatele úvěru. Ten má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 Zákona (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).15. Vzhledem k absolutní neplatnosti , Anonymizováno, je lhostejné, jakým způsobem původní věřitel úhrady žalovaného započetl. Soud proto při výpočtu výše jistiny, jíž je žalovaný povinen vrátit, vyšel z toho, že žalovaný čerpal celkem částku , částka, a uhradil celkem částku , částka, (srov. vzájemně odst. 7 a 8 tohoto odůvodnění). Žalovaný tedy poskytnutou jistinu původnímu věřiteli vrátil, pročež soud shledal tento nárok žalobkyně jako nedůvodný, a ve výsledku tak žalobu zamítl jako celek.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka,