8 C 146/2025-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne 19. 5. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 16 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 7. 2024, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy společnost , právnická osoba, , poskytla po prověření úvěruschopnosti žalovanému úvěr v původní výši 3 000 Kč, následně navýšený až na 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 23. 8. 2024. Žalovaný však porušil své povinnosti vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru, když sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobce, přičemž tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 16 000 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a na předžalobní upomínku nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud nařídil jednání na den 9. 2. 2026. Právní zástupce žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy.5. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dne 24. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky (smlouvou o úvěru č. , hodnota, , dodatky č. 1–4 ke smlouvě o úvěru,). Na základě této smlouvy (a jejích dodatků) právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové částce 16 000 Kč (dokladem o čerpání, výpisem z běžného účtu banky Creditas). Žalovaný byl povinen částku splatit do 23. 8. 2024, avšak úvěr řádně a včas nesplatil. Pohledávka z výše uvedené smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupením pohledávek). Žalovaný dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky (předžalobní výzvou ze dne 26. 9. 2024 a podacím lístkem).6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Účastníci mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný, který dlužnou částku ve sjednané době nezaplatil, se dostal do prodlení dle § 1968 o. z., a v souladu s § 1970 o. z. tak vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném vedle dlužné sumy i zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Soud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobce svůj nárok řádně zargumentoval a doložil, přičemž o něm soud nemá žádné pochybnosti, žalovaný se k žalobě nevyjádřil.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 749,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 570 Kč ve výši 1 379,70 Kč.9. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobce.