12 C 260/2020-24 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušené evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne [datum] a byl tak povinen platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za období od srpna 2017 do září 2019 ve výši [částka] měsíčně, tj. celkem [částka]. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobce zcela vyhověno, tento byl však napaden včasným odporem žalovaného a postupem podle § 174 odst. 2 o.s.ř. zrušen v plném rozsahu. Žalovaný v odporu uvedl, od roku 2014 nemá byt, není odběratelem el. energie a nevlastní televizní přijímač. V roce 2014 opustil byt na adrese [adresa žalovaného]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne [datum] se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, přesto, že byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobce se z jednání omluvil a soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Žalovaný se v listopadu 2010 přihlásil jako poplatník televizního poplatku. Za období od srpna 2017 do září 2019 nehradil televizní poplatky v měsíční výši [částka], ačkoliv byl žalobcem dodatečně vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a podle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka]. Soud konstatuje, že poplatková povinnost skončí, pokud se poplatník odhlásí z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku dle § 8 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto skutečnost netvrdil ani nijak neprokázal, rozhodl soud tak, jak je uvedeno shora. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když částka [částka] představuje kapitalizovaný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných plateb, vždy od prvého dne prodlení do [datum] Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří náhrada hotových výdajů za 3 úkony po [částka] podle § 1 odst. 3, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (návrh, výzva k plnění, vyjádření k odporu) a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. Soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů, neboť žalobce si agendu televizních poplatků sama spravuje a je tedy v jejích možnostech zajistit vymáhání nezaplacených televizních poplatků ve skutkově či právně nikoli složitých případech vlastními silami, neboť disponuje právním oddělením. V daném případě proto nelze náklady na právní zastoupení žalobce advokátem považovat za účelně vynaložené (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12). Celkem náklady řízení žalobce činí [částka], které je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce. 7. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.