12 C 324/2020-24 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 28 365,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovanou dne 30. 3. 2017, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Žalovaná převzala zápůjčku ve výši 23 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a zavázala se zaplatit právní předchůdkyni žalobce 23 000 Kč a částku ve výši 19 858 Kč tvořený úrokem ve výši 4 114 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 5 606 Kč a náklady za administrativní činnost ve výši 10 138 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 715 Kč, poslední splátka byla splatná dne 24. 5. 2018. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Úvěruschopnost žalované jako spotřebitele právní předchůdkyně žalobce posoudil na základě informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, naposledy zaplatila dne 26. 11. 2017. Právní předchůdkyně žalobce [právnická osoba] postoupila žalobci pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, žalované bylo postoupení písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávek činila dlužná částka 42 065,50 Kč. Součástí této částky je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce neuplatňuje. Žalobce požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 16 647,48 Kč a poplatku ve výši 11 718,02 Kč. Ačkoli byla žalovaná upomínána, na dlužnou částku ničeho nezaplatila. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Soud ve smyslu § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů 3. Smlouvou o zápůjčce [číslo] ve spojení s tabulkou umoření a výpisem z obchodního rejstříku žalobce vyplývá, že žalovaná uzavřela dne 30. 3. 2017 se [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Touto smlouvou [právnická osoba] poskytla žalované zápůjčku v částce 23 000 Kč v hotovosti, přičemž žalovaná tuto částku při podpisu smlouvy v hotovosti obdržela. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 19 858 Kč. Celkovou částku se pak žalovaná zavázala splatit [právnická osoba] v 60 týdenních splátkách po 715 Kč, když první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy a každá následující týdenní splátka byla splatná vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce celkem 13 450 Kč. 4. Ze zákaznické karty ze dne 30. 3. 2017 vyplývá, že právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce, a to pracovní smlouvou, výplatními páskami a potvrzením o příjmu, z kterých vyplývá, že příjem žalované činí 28 000 Kč. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy, tj. seznamu pohledávek a ve spojení s oznámením o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a dokladem o odeslání ze dne 14. 2. 2020 bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze [právnická osoba] na žalobce, přičemž právní předchůdce žalobce informoval o této skutečnosti žalovanou dopisem ze dne 20. 1. 2020 a zároveň ji vyzval k uhrazení dlužné částky. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 4. 2020 včetně dokladu o odeslání ze dne 24. 4. 2020 vyplývá, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek nejpozději do 30. 4. 2020, a to z důvodu neuhrazených závazků ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. 7. Žalobce předloženými listinnými důkazy prokázal, že žalovaná dluží žalobci celkem částku 28 365,50 Kč a žalobě proto bylo vyhověno jako zcela důvodné podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 8. Žalobce byl ve sporu plně úspěšný, proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení podle §142 odst. 1 o. s. ř. Soud při rozhodování o výši nákladů řízení vycházel ze zjištění, že řízení bylo zahájeno návrhem zjevně podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení žalobce tvoří odměna advokáta za celkem 3 úkony právní služby, z toho 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, výzva k plnění) se sazbou po 300 Kč za úkon podle § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s § 11, odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za celkem 3 úkony právní služby, a to 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, 21 % DPH z výše uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř., a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 135 Kč; celkem tedy náklady řízení žalobce činí 2 587 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce.