3 C 105/2021-44 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením smlouvy o zřízení věcného břemene obsažené v příloze tohoto rozsudku. Podání žaloby odůvodnila tím, že účastníci řízení uzavřeli dne 27. 11. 2018 smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni, na jejímž základě se zavázali uzavřít samotnou smlouvu o zřízení věcného břemene nejpozději do 12 měsíců od dokončení, resp. převzetí dokončené stavby – zařízení distribuční soustavy s názvem„ [obec] [celé jméno žalovaného] [anonymizována tři slova]“. Předmětná stavba byla dokončena dne 30. 6. 2020, o čemž byl sepsán zápis o předání a převzetí budovy nebo stavby, číslo stavby: [číslo]. Žalovaný ani přes opakované výzvy žalobkyně (mandatáře žalobkyně) svůj závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí nesplnil a smlouvu o zřízení věcného břemene se žalobkyní neuzavřel, v důsledku čehož žalobkyni nezbývá než se s uplatněním nároku na nahrazení projevu vůle žalované obrátit na soud. 2. Věc byla projednána v nepřítomnosti žalobkyně, neboť tato se z účasti na ústním jednání konaném dne 15. 9. 2021 omluvila. Žalovaný se ústního jednání osobně účastnil, nicméně k žalobě se nikterak nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním učinil soud níže uvedená skutková zjištění: 4. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 12. 2. 2021 a informativního výpisu pořízeného dne 26. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí]. 5. Ze Smlouvy č.: [číslo] o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene je zjištěno, že dne 27. 11. 2018 byla mezi žalovaným jako budoucím povinným a žalobkyní jako budoucí oprávněnou uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene. Předmětem této smlouvy o smlouvě budoucí bylo sjednání závazku obou účastníků uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene za účelem umístění a provozování distribuční soustavy (zemního kabelového vedení NN, skříně NN a uzemnění) žalobkyní na pozemku žalovaného parc. [číslo] kat. území [obec], a to nejpozději do 12 měsíců od právní moci kolaudačního rozhodnutí nebo vydání kolaudačního souhlasu, případně od dokončení – resp. převzetí dokončené stavby s názvem„ [obec] [celé jméno žalovaného] [anonymizována tři slova]“. 6. Ze Zápisu o předání a převzetí budovy nebo stavby je zjištěno, že stavba pod názvem„ [obec] [celé jméno žalovaného] [anonymizována tři slova], č. stavby: [číslo]“ byla ukončena uvedeným zápisem dne 30. 6. 2020. 7. Žalobkyně předložila soudu jí navrhovanou Smlouvu o zřízení věcného břemene č.: [anonymizováno] [číslo], jejíž obsah koresponduje s obsahem výše uvedené Smlouvy č.: [číslo] o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene uzavřené mezi účastníky dne 27. 11. 2018. 8. Soud měl rovněž k dispozici geometrický plán č. [rok] [číslo] vypracovaný [právnická osoba] s. r. o. a ověřený oprávněnou zeměměřickou inženýrkou Ing. [jméno] [příjmení] dne 29. 10. 2020, z něhož zjistil konkrétní rozsah věcného břemene, které má být zřízeno na základě smlouvy. 9. Podle listiny označené jako Čestné prohlášení mandatáře o nemožnosti vypořádat danou smlouvu o VB ze dne 12. 2. 2021 mandatář žalobkyně společnost [právnická osoba], který zakázku pro žalobkyni zpracovával, dne 12. 11. 2020 neúspěšně vyzval žalovaného k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, přičemž žalovaný smlouvu neuzavřel ani po následné urgenci odeslané mu dne 16. 12. 2020, když ani jednu ze zásilek nepřevzal. 10. Z Předžalobní výzvy k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 23. 2. 2021 a V7zvy k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 1. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni, přičemž jej současně upozornila na možné uplatnění svého nároku soudní cestou. Zásilky byla podle výpisu České pošty odeslány žalovanému ve dnech 24. 2. 2021 (zásilka č. RR765684515CZ) a 6. 4. 2021 (zásilka č. RR765694141CZ). 11. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným, který je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] obec a [katastrální uzemí], byla dne 27. 11. 2018 uzavřena Smlouva č.: [číslo] o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene, v rámci níž se účastníci dohodli, že uzavřou smlouvu o zřízení věcného břemene k tíži uvedeného pozemku žalovaného spočívajícího v umístění a provozování distribuční soustavy elektrické energie žalovanou, a to nejpozději do 12 měsíců od právní moci kolaudačního rozhodnutí nebo vydání kolaudačního souhlasu, případně od převzetí dokončené stavby. K dokončené stavby došlo zápisem ze dne 30. 6. 2020. I přes opakované výzvy žalobkyně i jejího mandatáře žalovaný smlouvu o zřízení věcného břemene dosud neuzavřel. 12. Podle § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Podle § 1787 odst. 1 věty prvé o. z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí. Podle § 1787 odst. 1 věty prvé o. z. nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. 13. Z výše prezentovaných skutkových závěrů vyplývá, že žalovaný doposud nesplnil svou povinnost uzavřít se žalobkyní smlouvu o zřízení věcného břemene v návaznosti na obsah smlouvy o smlouvě budoucí, byť byly splněny veškeré podmínky stanovené pro uzavření smlouvy. Žalobě tedy bylo jako zcela důvodné vyhověno podle § 1785 a násl. o. z., a to tak, že soud za žalovaného nahradil projev vůle uzavřít se žalobkyní smlouvu o zřízení věcného břemene, která je přílohou tohoto rozsudku a tvoří jeho nedílnou součást. Nedílnou součástí tohoto rozsudku je dále i geometrický plán, jímž je vymezen konkrétní rozsah věcného břemene. 14. V otázce náhrady nákladů soudního řízení postupoval soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, vzniklo jí tedy vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náhrada hotových výdajů v celkové výši 600 Kč za 2 úkony (výzva k plnění, podání žaloby) podle ust. § 1 ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 600 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o. s. ř.