4 C 107/2021-36 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se svou žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že mezi účastníky byla uzavřena dne 19. 12. 2019 pojistná smlouva [číslo] s počátkem pojištění dne 20. 12. 2019. Předmětem smlouvy bylo životní pojištění„ [anonymizována dvě slova]“. Ve smlouvě se žalovaná zavázala platit žalobkyni pojistné ve výši 156 Kč měsíčně, splatné vždy 20. den v měsíci. Pojištění zaniklo ke dni 20. 8. 2020 z důvodu nezaplacení pojistného za období od 20. 3. 2020 do 20. 8. 2020. Součástí dlužné částky je i poplatek ve výši 350 Kč za předčasné ukončení pojistné smlouvy a poplatek ve výši 300 Kč za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění. Žalovaná tak dle žalobkyně dluží na pojistném a poplatcích částku ve výši 1 367 Kč a zákonný úrok z prodlení za období od 21. 8. 2020 do dne podání žaloby, tj. do dne 13. 4. 2021, ve výši 73 Kč. Žalovaná na svůj dluh vůči žalobkyni ničeho neuhradila, a to ani přes výzvy ze strany žalobkyně. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že pojistná smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 20. 12. 2019 do 19. 12. 2041 a původně bylo sjednáno měsíční pojistné ve výši 531 Kč. Následně žalobkyně vypověděla pojištění v rozsahu denního odškodného za tělesné poškození úrazem s karenční dobou 7 dnů ve výši 375 Kč a byla proto stanovena nová výše měsíčního pojistného na částku 156 Kč. Žalovaná měla na pojistném za období od 20. 12. 2019 do 19. 8. 2020 uhradit částku 1 248 Kč (8 měsíců x 156 Kč). Uhradila však pouze částku 531 Kč dne 19. 12. 2019. Dlužné pojistné tak činí 717 Kč (1 248 – 531). Dále žalobkyně požaduje po žalované poplatek ve výši 350 Kč za předčasné ukončení pojistné smlouvy v souladu s čl. 12 odst. 7 Všeobecných pojistných podmínek a poplatek za odeslání pokusu o smír ze dne 2. 10. 2020 ve výši 300 Kč v souladu s čl. 6 odst. 8 Všeobecných pojistných podmínek. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání konanému dne 16. 9. 2021 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána. Žalobkyně se z jednání omluvila, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). 3. Soud má výše uvedená skutková tvrzení žalobkyně za prokázaná, když v řízení bylo zjištěno, že účastníci sjednali dne 19. 12. 2019 pojistnou smlouvou [číslo] životní pojištění, a to na dobu určitou do 19. 12. 2041. Účastníci sjednali pojistné ve výši 531 Kč měsíčně, následně ve výši 156 Kč měsíčně, splatné vždy 20. den v měsíci. Pojistná smlouva zanikla dne 20. 8. 2020 pro neplacení pojistného. Za období od počátku do konce pojištění byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni pojistné ve výši 1 248 Kč, uhradila však pouze částku 531 Kč a na pojistném tak dluží žalobkyni částku 717 Kč. Žalobkyně v souladu s pojistnými podmínkami, přehledem poplatků a parametrů pojištění [anonymizována dvě slova] a sazebníkem nákladů na vymáhání pojistného u produktů životního pojištění požaduje zároveň po žalované úhradu poplatku za předčasné ukončení pojistné smlouvy ve výši 350 Kč a poplatku za odeslání pokusu o smír ve výši 300 Kč. Negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že celková dlužná částka 1 367 Kč nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 4. V právní rovině soud konstatuje, že nárok žalobkyně vyplývá nejen z výše uvedené pojistné smlouvy, nýbrž i z § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud zjistil, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí vyhověl, a to podle § 2782 odst. 1 o. z., podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Pojištění zaniklo pro neplacení pojistného v souladu s § 2804 o.z. Za období od 20. 12. 2019 do 19. 8. 2020 tak žalovaná dluží žalobkyni na pojistném částku 717 Kč. Poplatky ve výši 300 Kč a 350 Kč byly žalobkyni přiznány podle § 1721 o. z., podle kterého ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit, podle § 1723 odst. 1 o. z. (závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá) a podle § 1908 odst. 1 o. z. (splněním dluhu závazek zaniká). Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 5. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 600 Kč, která byla stanovena dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupkyně žalobkyně učinila 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek, vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Náklady řízení tedy činí částku v celkové výši 1 489 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne 25. 8. 2021, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř.). Ve vztahu k tomuto podání soud konstatuje, že skutková tvrzení, která v nich žalobkyně doplnila, měla být obsažena již v samotné žalobě. Kdyby tak žalobkyně učinila, nemusela by svou žalobu následně k výzvě soudu doplňovat a tyto další náklady by jí tak v této souvislosti nevznikly. K aplikaci § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku několik desítek návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech. Ustanovení § 14b advokátního tarifu se použije při stanovení výše náhrady nákladů řízení v případě, že občanské soudní řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Všechny uvedené podmínky pro aplikaci § 14b advokátního tarifu jsou v daném případě splněny. Soud nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že se nejedná o tzv. formulářovou žalobu používanou u dlužného jízdného včetně pokuty za jízdu na černo, kde se mění pouze označení žalovaného a datum splatnosti. Soud porovnal několik žalob, které žalobkyně v posledním roce podala u zdejšího soudu, a zjistil, že žaloby jsou psány téměř totožně, liší se pouze datum uzavření a číslo pojistné smlouvy, výše pojistného, datum počátku a zániku pojištění, výše dlužné částky a předmět pojištění. Skutková tvrzení obsahují naprosto stejné nejen celé věty, ale dokonce i celé odstavce. Jedná se o klasický případ tzv. formulářové žaloby a soud proto při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval ustanovení §14b advokátního tarifu.