12 C 127/2022-45 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal proti žalovanému zaplacení částky 3 196 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že osobní automobil [registrační značka], jehož vlastníkem/provozovatelem byl žalovaný, byl evidován v centrálním registru vozidel jako provozovaný a žalovaný k němu neměl od 5. 1. 2019 do 13. 3. 2019, tj. po dobu 68 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobci tak vznikl podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel nárok na příspěvek. Celková výše příspěvku se skládá ze základu příspěvku ve výši 3 196 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Žalobce vyzval žalovaného v souladu s § 4 odst. 6 citovaného zákona k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne 26. 1. 2021. Žalovaný na výzvu nereagoval ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 11. 8. 2022 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobce se z jednání omluvil, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). 3. Žalobce k výzvě soudu doplnil svá žalobní tvrzení tak, že ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. stanoví vyvratitelnou zákonnou domněnku, neboť při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník a provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem a provozovatelem vozidla. Pokud osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel žalobci sdělí a doloží, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobce svůj nárok na příspěvek vůči skutečnému vlastníku vozidla, o němž se tímto postupem dozvěděla. Žalobce tvrdí, že v daném případě obdržel od předchozího vlastníka vozidla kupní smlouvu ze dne 13. 12. 2018, podle níž tato osoba převedla vlastnické právo ohledně vozidla na žalovaného. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku tak je dle žalobce žalovaný. 4. Dle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. platí, že k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. 5. Podle § 120 odst. 1 věta prvá o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. 6. Shora uvedená ustanovení zákona zakotvují tzv. břemeno tvrzení a důkazní břemeno. Za situace, kdy se v souzené věci jedná o sporné řízení, které je ovládáno zásadou projednací, vyplývá z toho pro účastníky, v dané věci zejména pro žalobce, povinnost uvést ve věci veškeré rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy. Následkem nesplnění povinnosti tvrzení nebo povinnosti důkazní je rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil. Úspěch ve věci je tedy výsledkem procesní aktivity účastníka, v dané věci žalobce. 7. Je tedy nezbytné, aby žalobce všechna svá skutková tvrzení prokázal, když v souzené věci se jedná zejména o to, aby žalobce prokázal, že žalovaný je vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], a neměl v období od 5. 1. 2019 do 13. 3. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 8. Z výpisu z registru vozidel (ze sdělení Městského úřadu Písek ze dne 24. 5. 2022), který soud vyžádal na základě návrhu žalobce, vyšlo najevo, že registrovaným vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, byla od 7. 11. 2018 do 15. 3. 2019 paní [jméno] [příjmení]. Z toho vyplývá, že v předmětném období od 5. 1. 2019 do 13. 3. 2019 nebyl jeho vlastníkem a provozovatelem žalovaný. V této souvislosti soud podotýká, že při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku zákon vychází z domněnky správnosti údajů vedených ve správní evidenci (tedy že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla), když se jedná o domněnku vyvratitelnou. Žalobce tvrdí, že předchozí vlastník vozidla převedl své vlastnické právo ohledně vozidla na žalovaného kupní smlouvou ze dne 13. 12. 2018. Jako důkaz předložil žalobce kupní smlouvu ze dne 13. 12. 2018, ze které vyplývá pouze skutečnost, že předmětné vozidlo mělo být prodáno žalovanému, což neodpovídá záznamu v registru vozidel, navíc ve smlouvě je kupující označen neurčitě. Z provedeného dokazování tak nevyplynulo, že by žalovaný předmětný automobil nabyl od původního vlastníka a byl tak jeho vlastníkem, případně provozovatelem v předmětném období. 9. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobce neprokázal, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem/provozovatelem předmětného vozidla a že k němu v daném období neměl sjednáno pojištění odpovědnosti, nesplnil břemeno důkazní ve vztahu ke svému nároku, soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Za této situace, kdy žalobce uspokojivým způsobem neunesl břemeno důkazní, soud žalobu zamítl. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že se mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.