3 C 144/2021-136 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 2. 2021 doplněnou písemným podáním ze dne 26. 3. 2021 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 999,90 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným prostřednictvím dálkové komunikace dne 7. 6. 2018 Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému téhož dne bezhotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté prostředky včetně úroku sjednaného ve výši 36 % ročně nejpozději do 7. 7. 2018. Žalovaný uhradit z daného titulu pouze částku 0,10 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prozkoumala bonitu žalovaného ověřením jeho příjmu, který činil 18 000 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019 přešla práva spojená s pohledávkou na žalobkyni, která následně bezvýsledně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné pohledávky. Žalobkyně nárokuje vůči žalovanému jistinu ve výši 11 999,90 Kč, zákonný úrok z prodlení jdoucí z dlužné jistiny od 8. 7. 2018 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 9 % ročně jdoucí z dlužné jistiny od 7. 6. 2018 do zaplacení a smluvní pokutu ve smyslu čl. VIII. odst. 1 písm. d) úvěrové smlouvy ve výši 5 995,95 Kč. 2. Písemným podáním ze dne 14. 8. 2022 žalobkyně k výzvě soudu dále doplnila, že Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků, přičemž finanční prostředky byly žalovanému zaslány na jím označený účet č. ú. [bankovní účet] dne 7. 6. 2018. Podle čl. III. odst. 1 smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit úrok z úvěru ve sjednané výši 36 % ročně, žalobkyně však s ohledem na znění zákona č. 186/2020 Sb. požaduje pouze zaplacení úroku pouze ve výši 9% ročně. Čl. VIII. odst. 1 písm. c) smlouvy byla sjednána povinnost žalovaného v případě prodlení se splacením úvěru uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, přičemž však souhrn všech uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové dlužné částky. V dané věci tak žalobkyně nárokuje vůči žalovanému smluvní pokutu v limitované výši 5 999,95 Kč. K samotnému procesu uzavření smlouvy pak žalobkyně uvedla, že k ověření totožnosti žalovaného došlo z potvrzení o jeho pobytu. Žalovaný se zaregistroval v systému právní předchůdkyně žalobkyně na webových stránkách [webová adresa]. Následně byla na e-mailovou adresu žalovaného zaslána smlouva, kterou žalovaný elektronicky podepsal zadáním jedinečného autorizačního kódu, který mu byl přidělen a zaslán sms zprávou na jeho telefonní číslo. I pokud by soud nevzal za prokázané uzavření smlouvy, došlo v důsledku uvedených skutečností k bezdůvodnému obohacení žalovaného co do částky 12 000 Kč. Žalobkyně dále obecně popsala způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně a uvedla, že při poskytnutí úvěru bylo vycházeno z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 18 000 Kč, což vyplývá i z připojených výpisů z účtu. 3. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalovanému ustanoven z důvodu neznámého pobytu podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát sídlící v rámci obvodu soudu. 4. V písemném vyjádření ze dne 5. 9. 2022 opatrovník žalovaného k žalobě uvedl, že navrhuje zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně vůbec neprokázala, že došlo k uzavření smlouvy mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. I pokud by soud dovodil, že k uzavření smlouvy došlo, jednalo by se o smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s obsahem zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když nebylo prokázáno, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k dostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Předložené snímky obrazovky zřejmě z mobilního telefonu podle opatrovníka rozhodně neprokazují úvěruschopnost žalovaného. 5. Žalobkyně se z účasti na ústním jednání konaném ve věci dne 29. 9. 2022 omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 6. Provedeným dokazováním učinil soud níže uvedená skutková zjištění: 7. Právní subjektivitu žalobkyně ověřil soud z předloženého výpisu z obchodního rejstříku kantonu [příjmení] ověřeného dne 2. 3. 2018. 8. Soud měl dále k dispozici nepodepsanou (a to ani elektronickým podpisem ve formě autorizačního elektronického kódu) Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] včetně Příloh [číslo] [číslo] poučení spotřebitele datovanou dnem 7. 6. 2018, která měla být uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], jako úvěrujícím, a žalovaným jako úvěrovaným. 9. Z Výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet] je zjištěno, že dne 7. 6. 2018 byla odeslána platba 12 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s poznámkou„ [anonymizována čtyři slova] [celé jméno žalovaného]“. 10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019 ve spojení s přílohou smlouvy – evid. č. dlužníka [číslo] a potvrzením ze dne 7. 11. 2019 byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť předmětnou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému podle listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 16. 4. 2020 a podle připojené právní předchůdkyní žalobkyně písemně oznámeno 11. Z dopisu označeného jako Ukončení mimosoudního vymáhání ze dne 25. 9. 2020 ve spojení s dodejkou je zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky ve výši 23 332,18 Kč ve lhůtě do 9. 10. 2020. 12. Žalobkyně dále předložila soudu kopii dokladu o povolení k pobytu žalovaného v rámci České republiky a 3 snímky zřejmě mobilního internetového bankovnictví k účtu č. [bankovní účet], kde jsou za období leden až březen 2018 mimo jiné obsaženy 3 dílčí příchozí platby (2 x 17 705 Kč a 1 x 13 010 Kč). 13. Podle sdělení [právnická osoba], ze dne 9. 9. 2022 a připojeného výpisu byl ke dni 7. 6. 2018 vlastníkem účtu č. [bankovní účet] žalovaný, přičemž dne 8. 6. 2018 byla na uvedený účet připsána částka 12 000 Kč zaslaná právní předchůdkyní žalobkyně. 14. Žalobkyně dále soudu předložila prohlášení označené podpisem žalovaného a datem 14. 3. 2018 (pozn. tedy několik měsíců před údajným uzavřením smlouvy), podle kterého měl žalovaný svůj souhlas se smlouvou potvrdit zasláním reg. poplatku ze svého účtu. Toto prohlášení soud jako důkaz neprováděl, neboť nebylo ani ze strany žalobkyně k provedení navrženo. 15. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] zaslala dne 7. 6. 2018 na účet č. [bankovní účet], jehož vlastníkem byl žalovaný, částku 12 000 Kč, přičemž dne 8. 6. 2018 byla daná částka na účet žalovaného skutečně připsána. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019 pak byla pohledávka vůči žalovanému postoupena ve prospěch žalobkyně, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Dopisem ze dne 25. 9. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 9. 10. 2020. Oproti tomu soud nemá za prokázané, že došlo k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], neboť žalobkyně neprokázala svá tvrzení ohledně dodržení popsaného kontraktačního procesu. Soud nemá k dispozici jediný důkaz ohledně akceptace obsahu smlouvy žalovaným, předložený stejnopis smlouvy neobsahuje žádný podpis (míněno včetně podpisu elektronického ve formě jedinečného autorizačního kódu, který měl být žalovanému zaslán formou sms zprávy), uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným pak nelze dovodit ani z ostatních předložených a soudem provedených důkazů. Nutno poznamenat, že i pokud by žalobkyně svá tvrzení ohledně uzavření smlouvy prokázala, jednalo by se o smlouvu absolutně neplatnou, jak správně namítá opatrovník žalovaného, neboť z provedených důkazů nevyplývá ani závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy odborně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Takový závěr rozhodně nelze dovodit ze 3 předložených screenshotů obrazovky zachycujících dílčí transakce na účtu žalovaného. 16. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je občanem [anonymizována dvě slova], musel se soud nutně zabývat otázkou mezinárodní příslušnosti soudu a dále otázkou rozhodného práva. Mezinárodní příslušnost obecných soudů České republiky je v dané věci určena Článkem 7 odst. 1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným hmotným právem, podle něhož se řídí vztahy mezi účastníky řízení, je pak podle Článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném