9 C 14/2023-38 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 604 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 076 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, z částky 5 076 Kč od 28. 11. 2020 do zaplacení a z částky 3 452 Kč od 28. 2. 2021 do zaplacení. Podaný návrh odůvodnila tím, že se žalovaným dne 27. 2. 2019 uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný se zavázal hradit roční pojistné ve výši 17 800 Kč. S účinností od 27. 2. 2020 byla výše pojistného stanovena na 20 304 Kč ročně (čtvrtletní splátka po 5 076 Kč) a dále s účinností od 27. 2. 2021 byla výše pojistného, po uznání bonusu za bezškodní průběh, stanovena na 20 000 Kč ročně (čtvrtletní splátka po 5 000 Kč). Žalovaný však nehradil sjednané pojistné řádně a včas, a proto došlo k zániku pojistné smlouvy pro neplacení pojistného, a to ke dni 7. 4. 2021. Žalovaný neuhradil pojistné za období od 27. 8. 2020 do 7. 4. 2021, které dle výpočtu žalobkyně činí 13 604 Kč. Přesto, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužného pojistného, na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z pojistné smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně dne 27. 2. 2019 uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, konkrétně vozidla LIAZ, [registrační značka] Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit čtvrtletní pojistné ve výši 4 450 Kč. Pojistné bylo splatné vždy k 27. dni měsíce února, května, srpna a listopadu příslušného kalendářního roku. 5. Z listiny označené„ práce se splátkami“ bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 27. 8. 2020 a dále pojistné splatné dne 27. 11. 2020 a dne 27. 2. 2021. 6. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužného pojistného. 7. Z oznámení ze dne 9. 4. 2021 ve spojení s dodejkou bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zániku pojistné smlouvy ke dni 7. 4. 2021 z důvodu neplacení pojistného. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 6. 2022 ve spojení dodejkou bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to právě upomínkou ze dne 7. 6. 2022, odeslanou dne 8. 6. 2022. 9. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit čtvrtletní pojistné ve výši 4 450 Kč. Pojistná smlouva zanikla ke dni 7. 4. 2021, a to z důvodu neplacení pojistného. Žalovaný neuhradil pojistné za období od 27. 8. 2020 do 7. 4. 2021. 10. Žalobkyně však předloženými listinnými důkazy neprokázala, že s účinností od 27. 2. 2020 byla výše čtvrtletní splátky pojistného stanovena na 5 076 Kč a dále od 27. 2. 2021 na 5 000 Kč. K prokázání tohoto tvrzení předložila žalobkyně pouze oznámení ze dne 11. 11. 2019 a ze dne 18. 11. 2020, kde sice jsou uvedeny žalobkyní tvrzené výše čtvrtletních splátek, nicméně nebylo prokázáno, že žalobkyně k takovému zvýšení čtvrtletní splátky pojistného byla na základě pojistné smlouvy oprávněna, a proto je nutno uzavřít, že žalobkyně zvýšení čtvrtletních splátek pojistného neprokázala. Při výpočtu dlužného pojistného tak soud vycházel z částky pojistného sjednaného ve smlouvě – tj. 4 450 Kč. Dlužné pojistné za období od 27. 8. 2020 do 30. 4. 2021 dle výpočtu soudu činí 12 045,48 Kč (17 800 Kč: 365 dnů x 247 dnů = 12 045,48 Kč). Zde soud doplňuje, že při výpočtu dlužného pojistného vycházel z § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., podle kterého má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém došlo k zániku pojištění odpovědnosti – tj. v tomto případě, pokud pojistná smlouva zanikla dne 7. 4. 2021, má žalobkyně nárok na pojistné až do 30. 4. 2021. 11. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl právě co do částky 12 045,48 Kč, a to podle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Ve zbývajícím rozsahu – tj. 1 558,52 Kč (13 604 Kč – 12 045,48 Kč), pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně odpovídající části zákonného úroku z prodlení z této částky. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 12. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v převážném rozsahu a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náhrada hotových výdajů žalobkyně ve výši 200 Kč za 2 úkony (návrh ve věci samé, výzva k plnění) podle § 2 odst. 1 ve spojení s § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 1 000 Kč. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada hotových výdajů za podání ze dne 23. 1. 2023, neboť tímto podáním žalobkyně pouze doplňovala žalobu o skutečnosti, které mohla a měla uvést již v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.