12 C 192/2024-49 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 110 463,43 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 19. 7. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, se kterými se žalovaný seznámil a souhlasil s nimi. Před uzavřením smlouvy žalobce ověřil schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž z odborného posouzení vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn čerpat revolvingový úvěr, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, a zavázal se úvěr žalobci vrátit spolu s úrokem z úvěru. Sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč s tím, že v souladu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami může být navýšen či změněn. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku 123 400Kč a na úvěr zaplatil celkem 58 726 Kč. Žalovaný porušil povinnost poskytnutý úvěr splácet řádně a včas, a proto žalobce ke dni 10. 1. 2024 úvěr zesplatnil a výzvou z téhož dne vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovaný po zesplatnění ničeho neuhradil a žalovaná částka tak činí celkem 110 463,43 Kč a představuje neuhrazenou jistinu ve výši 110 333,43 Kč, náklady na vymáhání ve výši 130 Kč. Vedle toho žalobce požaduje kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 15 784,39 Kč, úrok 15 % ročně z částky 110 333,43 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 672,14 Kč od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 110 463,43 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný i přes zaslání předžalobní upomínky ničeho neuhradil.2. Soud nařídil jednání na den 14. 8. 2024. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Žalobce se k jednání dostavil, soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku žalobce, úvěrovou zprávou, transakční historií bylo zjištěno, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce 120 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 27,90 % ročně a splácet jej v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,310 % z výše dlužné částky se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaný, kdy tato smlouva obsahuje toliko podpis zástupce žalobce, u dlužníka je uveden pouze kód , číslo, Ačkoli byl žalobce soudem vyzván, nenavrhl důkazy k prokázání tvrzení o platném uzavření smlouvy o úvěru, tj. dodržení kontraktačního procesu.4. Z ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik a metodikou posouzení úvěruschopnosti klienta ve spojení s úvěrovou kartou klienta bylo zjištěno, že žalobce před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost právního předchůdce žalovaného a vycházel ze zjištění, že žalovaný žije ve vlastním bydlení, je rozvedený, jeho čistý měsíční příjem činí 24 000 Kč, příjem ostatních členů v domácnosti 25 000 Kč a měsíční výdaje v domácnosti činí 9 500 Kč. Žalobce provedl lustraci úvěrových registrů NRKI, CEE, SOLUS a ISIR, vždy s negativním výsledkem.5. Z výzvy k plnění ze dne 10. 1. 2024 ve spojení s transakční historií bylo zjištěno, že žalobce zesplatnil ke dni 10. 1. 2024 úvěr.6. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 2. 2024 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 2. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení částky 123 566,78 Kč do 8. 2. 2024.7. Soud konstatuje, že provedl veškeré žalobcem předložené důkazy, avšak ze žádného z nich nevyplývá skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalobcem předložená smlouva o revolvingovém úvěru s postupným čerpáním obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaný, avšak neobsahuje podpis žalovaného, kdy místo podpisu je uveden pouze kód , číslo, .8. Soud proto uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, neboť nedoložil, že by došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsal v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, žalovanému nemohl z této vzniknout závazek zaplatit úvěr, poplatek a smluvní pokutu včetně příslušenství. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce neprokázal ani řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což by ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).9. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný celkem načerpal částku 123 400 Kč, avšak uhradil pouze částku 65 126 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného ve výši 58 274 Kč. Soud proto podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 58 274 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění odpovídá § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení (výrok I.). S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.).10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci úspěch v rozsahu 52,7 % a žalovaný v rozsahu 47,3 %. Soud proto stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).