12 C 262/2024-38 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 47 072 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 3. 8. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy žalobce ověřil schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž z odborného posouzení vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce na základě smlouvy poskytl žalovanému částku 35 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 000 Kč, spolu s odměnou za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 14 000 Kč. Dále si při uzavření smlouvy žalovaný zvolil doplňkové služby – poplatek za životní pojištění ve výši 840 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 540 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po 1 073 Kč počínaje dnem 10. 8. 2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 9. 2022. Žalovaný porušil povinnost poskytnutý úvěr splácet řádně a včas, když uhradil pouze částku 17 308 Kč, a proto žalobce ke dni 28. 9. 2024 úvěr zesplatnil. Žalovaný po zesplatnění ničeho neuhradil a žalovaná částka tak činí celkem 47 072 Kč a představuje neuhrazenou jistinu ve výši 35 000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 12 072 Kč. Vedle toho žalobce požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 5 388,72 Kč, úrok 22,44 % ročně z částky 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 602,08 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaný i přes zaslání předžalobní upomínky ničeho neuhradil.2. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 2. 2. 2023 vzal žalobce svou žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku od 28. 9. 2022 do 1 .6 .2023 ve výši 1 128,40 Kč a co do úroku ve výši 7,44 % ročně z částky 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 2. 2024 č. j. , číslo jednací, soud v souladu s dispozičním úkonem žalobce řízení částečně zastavil co do úroku ve výši 7,44 % ročně z částky 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a co do kapitalizovaného úroku od 28. 9. 2022 do 1 .6 .2023 ve výši 1 128,40 Kč. Souhlas žalovaného nezjišťoval, když byl návrh vzat částečně zpět dříve, než začalo jednání ve věci.3. Soud nařídil jednání na den 25. 9. 2024. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Žalobce se z jednání omluvil, soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ze dne 3. 8. 2021, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 7 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč, hotovostním inkasním poplatkem ve výši 14 000 Kč, poplatkem za pojištění ve výši 840 Kč a poplatkem za asistenční služby ve výši 540 Kč tj. celkem částku 64 380 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 073 Kč.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 včetně přílohy, ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku žalobce, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 včetně poštovního podacího archu z téhož dne byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu.6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 9. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 2. 10. 2024 vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.7. Smlouvu o úvěru soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.10. Žalobce v dané věci tvrdil, že právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, avšak nepředložil soudu žádné důkazy. Jelikož žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy o úvěru jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jednal právní předchůdce žalobce v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru ze dne 3. 5. 2022 absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., neboť právní předchůdce žalobce jednal v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušil veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. Z takového jednání pak žalované nemohl vzniknout žádný závazek.11. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 35 000 Kč, přičemž žalovaný na úvěr uhradil částku ve výši 17 308 Kč a na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 17 692 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 17 692 Kč podle § 2991 odst. 1 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 17 692 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.12. Žalovaný byl ve sporu procesně úspěšný a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, proto soud tak rozhodl, že se žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.