3 C 320/2023-49 — Okresní soud v Písku

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Písku dne 7. 11. 2023 se žalobce domáhal určení spoluvlastnického práva žalobce a jeho bratra , jméno FO, , narozeného , datum, , k nemovitostem v kat. území , adresa, . Podání žaloby odůvodnil tím, že je uživatelem domu č. p. , číslo parcely, v , adresa, ulici v , adresa, postaveném na pozemku č. parc. , číslo parcely, a dále přilehlého pozemku č. parc. , číslo parcely, , přičemž tyto pozemky jsou zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, , kat. území , adresa, . Dotčené nemovitosti převzal do správy na základě plné moci udělené tehdejším vlastníkem , jméno FO, dne 4. 8. 1948 otec žalobce , jméno FO, . Rodiče žalobce a následně žalobce společně se svým bratrem užívají nemovitosti nepřetržitě až do současné doby. Původní vlastník nemovitosti , jméno FO, starší žijící ve Francii zemřel, v roce 2012 pak zemřel i jeho jediný syn , jméno FO, mladší. Oba jmenovaní přitom opakovaně projevili vůli převést vlastnické právo k nemovitostem žalobci, k žádnému právnímu jednání v daném směru však nedošlo. Žalobce se svým bratrem užívají nemovitosti po svých rodičích od roku 1989, na své náklady prováděli potřebné stavební úpravy, hradili i daň z nemovitosti, vlastnické (spoluvlastnické) právo k nemovitostem tak nabyli na základě mimořádného vydržení.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. V písemném vyjádření ze dne 4. 6. 2024 namítla, že žalobce nedoložil podklady svědčící o nabytí vlastnického práva k dotčeným pozemkům. V současné době je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník nemovitých věcí žalovaná, předtím svědčil zápis vlastnického práva panu , jméno FO, coby tzv. nedostatečně identifikovanému vlastníku. Žalovaná postrádá bližší argumentaci ve vztahu k plné moci z roku 1948, která podle obecně platné zásady musela zaniknout smrtí osob zúčastněných na tomto právním jednání. Rovněž není zřejmé, jakým způsobem proběhlo pozůstalostní řízení po , jméno FO, starším (narozeném 1899) a dále po , jméno FO, mladším (narozeném 1933). Žalobcem rovněž není vůbec prokazován rozsah a způsob jím tvrzeného užívání nemovitostí. Při ústním jednání konaném ve věci dne 16. 10. 2024 pak žalovaná dále namítla, že žalobce nerespektuje okruh účastníků řízení, když se domáhá určení vlastnického práva mimo jiné pro svého bratra, nicméně tento vůbec není účastníkem řízení. Rovněž pak podle žalované není doloženo právní nástupnictví mezi , jméno FO, a žalobcem, případně bratrem žalobce.3. V návaznosti na výzvu soudu učiněnou v rámci ústního jednání žalobce doplnil, že naléhavý právní zájem na určovací žalobě je v daném případě dán tím, že není jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí. Dále výslovně potvrdil, že se domáhá určení vlastnického práva jak pro sebe, tak pro svého bratra , jméno FO, , narozeného , datum, , přičemž spoluvlastnický podíl každého z nich ve vztahu k dotčeným nemovitostem má být stejný. Se svým bratrem je žalobce v kontaktu, ví, kde se zdržuje.4. Na základě jednotlivých provedených důkazů učinil soud níže uvedená skutková zjištění:5. Podle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 7. 11. 2023 (list vlastnictví č. , hodnota, ) byl evidovaným vlastníkem pozemku č. parc. , číslo parcely, , jehož součástí je budova č. p. , číslo parcely, , a pozemku č. parc. , číslo parcely, , kat. území a obec , adresa, , pan „, jméno FO, , adresa neznámá“, který nabyl vlastnické právo na základě Usnesení soudu číslo deníku 810/1948. Podle připojené poznámky byly údaje o nemovitostech předány , právnická osoba, z důvodu nedostatečně identifikovaného vlastníka.6. Podle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 1. 12. 2023 (list vlastnictví č. , hodnota, ) přibyla na předmětný list vlastnictví poznámka spornosti z důvodu uplatněné žaloby na určení vlastnického práva mimořádným vydržením žalobcem.7. Podle dalšího předloženého výpisu z katastru nemovitostí ze dne 4. 6. 2024 (list vlastnictví č. , hodnota, ) bylo vlastnické právo k dotčeným nemovitostem na základě prohlášení ze dne 16. 1. 2024 nově zapsáno ve prospěch žalované, přičemž příslušným k hospodaření s majetkem státu je , právnická osoba, .8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že až do dne 16. 1. 2024 byl v katastru nemovitostí evidován na listu vlastnictví č. , hodnota, jako výlučný a nedostatečně identifikovaný vlastník pozemku č. parc. , číslo parcely, , jehož součástí je budova č. p. , číslo parcely, , a pozemku č. parc. , číslo parcely, , kat. území a obec , adresa, , pan , jméno FO, , který nabyl vlastnické právo k nemovitostem na základě Usnesení soudu číslo deníku 810/1948. S účinky ke dni 16. 1. 2024 byla v katastru nemovitostí nově jako výlučný vlastník nemovitostí zapsána žalovaná , právnická osoba9. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1091 odst. 2 o. z. je přitom k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.10. Žalobu na určení vlastnického práva shledal soud nedůvodnou. Předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby ve smyslu § 80 o. s. ř.), po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a dále že jsou dodrženy zásady věcné legitimace. Nelze přitom zaměňovat naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby na straně jedné a věcnou legitimaci k podání určovací žaloby na straně druhé. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vystihuje, zda podání konkrétní určovací žaloby je efektivním a vhodným prostředkem, jehož prostřednictvím je možné domoci se ochrany právních zájmů navrhovatele. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má oproti tomu ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se týká sporný vztah nebo sporné právo. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení tedy vyjadřuje způsob právní ochrany, který se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně legitimován.11. Co se týká otázky naléhavého právního zájmu v konkrétní věci, žalobce k výzvě soudu při ústním jednání doplnil, že tento je dán rozporem mezi faktickým stavem (tím míněno tvrzené vlastnické právo žalobce a jeho bratra) a zápisem vlastnického práva žalované v katastru nemovitostí. Lze konstatovat, že takový rozpor podle platné judikatury nepochybně podmínku naléhavého právního zájmu naplňuje. Žalobcem však v daném případě nebyla dodržena zásada věcné legitimace, tedy že účastníky řízení o určovací žalobě musí být všechny osoby, jejichž právní sféry se sporné právo dotýká. Jednoduše řečeno, pokud se žalobce domáhá určení vlastnického práva své osoby a svého bratra , jméno FO, , není možné, aby bratr žalobce současně nebyl účastníkem probíhajícího soudního řízení o určení vlastnického práva, a to ať již na straně žalobce či na straně žalované, pokud by na straně žalobce vystupovat nechtěl. Žalobce výslovně uvedl, že se svým bratrem je v kontaktu, tento není neznámého pobytu, proto účasti bratra žalobce , jméno FO, v řízení nic nebránilo. Poučení žalobce o tom, koho má žalovat nebo kdo má v řízení vystupovat na straně žalobce, není součástí poučovací povinnosti soudu ve smyslu § 5 o. s. ř. či ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. Takové poučení by vybočovalo z mezí procesních pravidel sporu, oslabovalo by úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládalo tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení. Není součástí poučovací povinnosti soudu ani poučení žalobce o tom, že ve věci má být žalován další žalovaný. Na základě uvedených skutečností byla žaloba jako nedůvodná bez dalšího zamítnuta z důvodu porušení zásady věcné legitimace žalobcem, aniž by byl žalobce současně o takovém nedostatku žaloby poučen.12. Je nutno doplnit, že soud vyjma výpisů z katastru nemovitostí neprováděl žádné další důkazní návrhy žalobce, neboť tyto nemohly na výsledku řízení s ohledem na zásadní nedostatek žaloby cokoli změnit. Otázka samotného mimořádného vydržení vlastnického práva žalobcem a jeho bratrem tak soudem vůbec meritorně řešena nebyla.13. O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení žalované jako v ří