10 C 183/2023-362 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem (dále jen „nemovitostem“) specifikovaným ve výroku I. tak, aby byly přikázány do jejího vlastnictví a žalovanému byla vyplacena přiměřená náhrada s odůvodněním, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí každý v rozsahu ½, které nabyli na základě usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 26. 6. 2023 č. j. , spisová značka, dědictvím po zůstavitelce , jméno FO, (matce účastníků) zemřelé dne 24. 8. 2018. Zůstavitelce byl od 1. 1. 2016 přiznán příspěvek na péči ve stupni 2. středně těžké závislosti a od 8. 2. 2018 žila v domově se zvláštním režimem pro osoby se sníženou soběstačností. Dne 29. 6. 2018 ji žalovaný přiměl k uzavření darovací smlouvy, kterou na něho mělo být převedeno vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 12. 2. 2020 č. j. 12 C 182/2018-170 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 2. 2021 č. j. 7 Co 635/2020-242 bylo určeno, že darovací smlouva je neplatná, neboť zůstavitelka učinila úkon v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat. Dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, zůstavitelka zřejmě již ke dni 4. 4. 2016 trpěla počínající demencí alzheimerovského typu. Žalobkyně měla a má zájem podílet se na užívání nemovitostí, ale žalovaný jí brání, když ani zůstavitelce v posledních letech života toto neumožňoval. Žalobkyně se v průběhu řízení o dědictví pokoušela o dohodu ohledně užívání nemovitostí, s ohledem na velikost chaty a vztahy účastníků navrhla střídání v užívání po týdnu, žalovaný nesouhlasil, ale nenavrhl jiný způsob užívání. Žalobkyně také navrhovala vypořádání dědictví, podle něhož by převzala nemovitosti a vyplatila polovinu jejich hodnoty žalovanému, žalovaný nesouhlasil. Výzvou ze dne 23. 9. 2023 žalovanému navrhla, aby jí spoluvlastnický podíl prodal za cenu dle znaleckého posudku, který by byl vypracován, žalovaný nesouhlasil. Vyjádření žalovaného ve věci označila za nepravdivé a zavádějící. Popřela, že by si zůstavitelka přála, aby se stal vlastníkem nemovitostí. Mezi zůstavitelkou a žalobkyní na jedné straně a žalovaným na straně druhé byly časté spory o užívání nemovitostí, které žalovaný již za života zůstavitelky fakticky okupoval. Skutečnost, že žalovaný dne 29. 6. 2018 uzavřel se zůstavitelkou darovací smlouvu, nedokládá vůli zůstavitelky k převodu nemovitostí, ale snahu zneužít její stav, aby se nemovitostí zmocnil. V následném soudním řízení vyšlo najevo, že trpěla demencí alzheimerovského typu zřejmě již od 4. 4. 2016, v jejímž důsledku nebyla schopna právně jednat, uzavírat žádný typ smlouvy, spravovat majetek, rozhodovat o vlastní léčbě, obstarávat své záležitosti na úřadech ani pořizovat pro případ smrti. Pokud žalovaný v řízení o neplatnost darovací smlouvy uvedl, že mu není známo, že by žalobkyně trpěla demencí alzheimerovského typu, svědčí to o tom, že se o ni a její stav nezajímal, a tak nemohl vědět, jak chtěla s předmětnými nemovitostmi naložit. Není pravda, že by provedl na své náklady výměnu veškerého vybavení chaty (bojler, lednice, sporák, nádobí, nábytek atd.), když stav objektu se oproti době, kdy zůstavitelka spolu se svým manželem a žalobkyní chatu vybavila, prakticky nezměnil, naopak v důsledku intenzivního využíváním žalovaným se spíše zhoršil a v současné době je prakticky vybydlený. Část vnitřního vybavení chaty pořídila žalobkyně z vlastních prostředků (stůl, židle, rádio, rychlovarná konvice, lednice a mikrovlnná trouba). Rádio a konvice jsou stále součástí vybavení, stůl je umístěn na verandě a dále užíván, ostatní předměty se tam již nenachází. Žalobkyně pořídila též zahradní nábytek, který žalovaný patrně odstranil. Pokud věci vyměnil, tak za věci opotřebené. Žalovaný odstranil asi i konferenční stolek bez dohody se zůstavitelkou a žalobkyní a bez jejich vědomí. Sporák, kamna, nádobí a ostatní vybavení v přízemí bylo pořízeno ještě za života zůstavitelky, s výjimkou sady příborů s dřevěnou rukojetí. Součástí vybavení doposud zůstává i povlečení pocházející z domácnosti zůstavitelky. Žalovaný do chaty umístil bez dohody se zůstavitelkou a žalobkyní 2 stoličky a kredenc, ratanový stolek a knihovnu. Současná potřeba investic do objektu je nezbytná a žalobkyně je připravena přistoupit k rekonstrukci. Žalovaný nemovitosti užíval, ale neprováděl do nich zásadní investice, když dle znaleckého posudku v dědickém řízení byla prováděna pouze běžná údržba prvků krátkodobé životnosti. Časté spory o užívání nemovitosti a skutečnost, že zůstavitelka nemohla chatu užívat, vedly k tomu, že zůstavitelka sdělila žalovanému, aby si hradil spotřebované energie. Žalobkyně poskytovala zůstavitelce prostředky na úhradu pojištění asi do roku 2015 a potom hradila daň z nemovitosti, a to i po úmrtí zůstavitelky. Po skončení dědického řízení hradí daň z nemovitostí v rozsahu spoluvlastnického podílu. Žalobkyně v mnoha vyjádřeních sdělovala žalovanému, že hodlá chatu užívat, je ochotná se v užívání střídat, podílet se na rekonstrukci a investicích i úhradách energií. Žalovaný na návrhy nereagoval nebo vznášel argumenty, proč nelze chatu užívat, včetně návrhů na úhradu nájemného za užívání příborů, lednice apod. V roce 2021 žalobkyni sdělil, že objekt užívat nemůže, protože bude podroben rozsáhlým úpravám, proto žádala o cenové nabídky prací, aby se na nich mohla podílet, ale bez reakce. Žádné práce realizovány nebyly a jednalo se další obstrukci, jak žalobkyni zabránit v užívání nemovitostí. Žalovaný odmítal opustit chatu, pokud by v ní žalobkyně byla, avizoval, že tam bude dojíždět bez výjimky každý víkend, z epidemiologických důvodů ji odmítal komukoli zpřístupnit s odvoláním na obavu před nákazou. Společné užívání nemovitostí prakticky vyloučil již za života zůstavitelky. Žalobkyně potvrdila, že chatu v poslední době neužívala, nikoli proto, že nechtěla, ale protože jí žalovaný znemožňoval užívání stejně jako zůstavitelce. Zůstavitelka pak nemohla v závěru života chatu užívat ze zdravotních důvodů, neboť se stala imobilní a trpěla Alzheimerovou chorobou, žalobkyně o ni pečovala 24 hodin denně do doby, než se její zdravotní stav zhoršil natolik, že domácí ošetřování již bylo neúnosné. Žalovaný si byl vědom zdravotního stavu zůstavitelky, odmítal se jakkoli podílet na péči o ni, nezajímal se o ni a veškerý svůj volný čas trávil na chatě. Žalobkyně potvrdila, že měla 2 klíče od chaty, ale vzhledem k tomu, že delší dobu z výše uvedených důvodů chatu neužívala, nevěděla, zda jsou funkční. Nechtěla nemovitosti užívat svévolně bez dohody se žalovaným. Nepravdivé je tvrzení žalovaného, že chatu v určitých termínech uvolnil, aby ji mohla užívat žalobkyně. Dne 3. 6. 2023 se dostavila na chatu dcera žalobkyně a stav zdokumentovala. Chata byla nezabezpečená, okenice otevřená, dveře koupelny dokořán. Zjistila, že neměla klíč od vstupní branky na pozemek a od některých prostor chaty přístupných zvenčí. Zjistila, že žalovaný byl v objektu přítomen v termínu, o němž tvrdí, že chatu uvolnil a opustil ji až dne 2. 6. 2023. Dceři žalobkyně poté zaslal výhružnou zprávu. Právnímu zástupci žalobkyně napsal, že pokud mu žalobkyně nevydá věci zmíněné v dědickém řízení, nebude pokračovat v řešení návštěv. Žalovaný nemůže tvrdit, že byl srozuměn s užíváním chaty žalobkyní dle přípisu jejího právního zástupce, když jeho zástupce ji písemně upozornil, že neobdržení odpovědi v jednostranně stanoveném termínu, neznamená souhlas se zaslaným návrhem. V srpnu 2023 žalovaný napsal žalobkyni, že střídání po týdnech nepřipadá v úvahu, a to proto, že jako důchodce nehodlá na cestování na svoji nemovitost utratit měsíčně 4 000 Kč. Žalobkyně se obávala dalších výhružek, konfliktů a nátlaků žalovaného a chtěla se vyvarovat osobního střetu na místě. Jedné z návštěv zůstavitelky na chatě před cca 10 lety předcházela vyhrocená komunikace mezi účastníky, kdy žalovaný vyčetl žalobkyni, že mu návštěvou zůstavitelky na chatě zkazila dovolenou, jelikož se o ni musel starat několik dnů. V dědickém řízení žalovaný nenabízel za podíl na nemovitostech více než ona jemu. Žalovaný se snaží navodit dojem nepoctivého jednání žalobkyně, když tvrdí, že podpis zůstavitelky na dodatku ke smlouvě o půjčce se žalobkyní není jejím podpisem. V trestním řízení to bylo vyvráceno. Žalobkyně má za žalovaným pohledávku z titulu náhrady nákladů řízení vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 9/2018, která částečně zanikla započtením. Následně žalobkyně doplnila, že nemovitosti by jí měly být přikázány do vlastnictví z důvodu její solventnosti k okamžitému vyplacení žalovaného a schopnost investovat do nemovitostí i do budoucna, silnějšího citového vztahu k nemovitostem, když nemovitosti byly pořízeny v 70. letech 20. století a žalobkyně žijící ve společné domácnosti s rodiči a dcerou pravidelně společně na chatu jezdili a starali se o chatu i zahradu. Dcera s přítelem se podíleli na stavbě opěrné zídk