12 C 417/2025-28 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 60 452,44 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. rozsudku s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 16. 5. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž minimální splátka byla vypočtena na částku 3 000 Kč, splatnou vždy nejpozději k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaný porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil splátku dne 15. 6. 2025. I přes zaslání několika upomínek nebyla uhrazena minimální splátka úvěru splatná dne 15. 6. 2025. Žalobce proto úvěr ke dni 21. 9. 2025 zesplatnil. Žalovaný ničeho neuhradil, ani přes zaslání předžalobní upomínky ze strany žalobce. Žalobce požaduje uhradit jistinu ve výši 60 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 452,44 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 579,34 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 68 579,34 Kč od 6. 10. 20 25 do zaplacení.2. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 23. 1. 2026, č. j. 12 C 417/2025-15 vyzván, nechť se vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává a případně v jakém rozsahu, vylíčí rozhodné skutečnosti ve věci a označí důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Žalovaný se vyjádřil dne 6. 2. 2026, když uvedl, že do dnešního dne má na dluhu vůči žalobci zaplacenou částku ve výši 59 000 Kč, když pravidelně posílá částku 3 000 Kč měsíčně. Ke svému tvrzení doložil i potvrzení o úhradě částky 50 000 Kč ze dne 24. 9. 2025, potvrzení o úhradě částky ve výši 3 000 Kč ze dne 12. 11. 2025, potvrzení o úhradě částky ve výši 3 000 Kč ze dne 10. 12. 2025 a potvrzení o úhradě částky ve výši 3 000 Kč ze dne 12. 1. 2026.3. Soud nařídil ve věci jednání na den 8. 1. 2026. Žalovaný se k ústnímu jednání se bez omluvy dostavil. Žalobce se z jednání omluvil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný při jednání ve věci uvedl, že si půjčil částku 60 000 Kč, na úhradu neměl peníze, a proto se se žalobcem domluvil na splátkovém kalendáři. Jednorázově zaplatil 50 000 Kč a od té doby splácí částku 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný doložil potvrzení o tom, že dne 10. 2. 2026 uhradil částku 3 000 Kč a dne 10. 3. 2026 rovněž částku 3 000 Kč.4. Z předsmluvních informací ve spojení s formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, a detailem pohybu – bezhotovostní platba ze 16. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobce jako oprávněný poskytovatel nebankovních spotřebitelských úvěrů uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu dne 16. 5. 2025 poukázal bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, částku ve výši 60 000 KČ. Ve smlouvě byla sjednána pevná nominální úroková sazba ve výši 57,99 % p. a. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkovou částku ve splátkách v minimální výši 3 000 Kč, a to vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce, za který se splátka hradí.5. Z předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení ze dne 21. 9. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobcem před podáním žaloby vyzván k plnění.6. Podle § 2395 zákona Č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 6 odst. 1, odst. 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.10. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.11. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne 16. 5. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 57,99 % p. a. v měsíčních splátkách v minimální výši 3 000 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný uhradil žalobci celkem 59 000 Kč.12. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky 60 000 Kč, které se žalovaný zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 57,99 % p. a. v měsíčních splátkách, minimálně 3 000 Kč měsíčně. Dle názoru soudu je sjednaná úroková sazba v rozsahu 57,99 % p.a. v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na skutečnost, že sjednaná úroková sazba několikrát převyšuje obvyklou úrokovou sazbu a současně byla sjednána řada dalších sankcí za prodlení žalovaného, soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť veškeré smluvní povinnosti ve svém souhrnu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem — spotřebitelem. Tuto neplatnost je přitom nutno z hlediska obecných principů plynoucích z § 6 o. z. ve spojení s § 8 o. z. dovozovat z celé smlouvy, neboť v dané věci tvoří jednotlivá smluvní ujednání provázaný celek. Pokud žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, ve které byl žalovaný zavázán k úhradě úroku, který je zjevně v rozporu dobrými mravy, přičemž prodlení se splácením bylo sankcionováno, jak je shora uvedeno, jedná se o zneužití práva, z něhož žalobce nemůže těžit, neboť je v souladu s obecnými principy občanského zákoníku povinen jednat v právním styku poctivě. Pokud tak nečinil, nelze mu přiznat právní ochranu ani v tom smyslu, že by soud dle § 576 o. z. ve spojení s § 577 o. z. vztáhl dovozenou absolutní neplatnost pouze na ujednání smlouvy týkající se výše sjednané úrokové sazby. Žalobce si jako nebankovní poskytovatel úvěrů musel být při uzavíráni smlouvy vědom nepoměru výše úrokové sazby, kterou sjednal oproti úvěrovým sazbám poskytovanými bankami. Soud konstatuje, že závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je v souladu s ustálenou judikaturou Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře (sp. zn. 15 Co 177/2022, SP. zn. 15 Co 61/2022). Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl žalovanému z takové smlouvy vzniknout závazek vrátit poskytnutou částku, zaplatit poplatky, smluvní pokuty ani příslušenství.13. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 60 000 Kč, žalovaný uhradil částku ve výši 59 000, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného ve výši 1 000 Kč. Proto soud podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 Kč. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a tento byl žalobci přiznán ode dne 6. 10. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal žádné důvody pro její prodlouženi.14. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to s ohledem na shora popsanou absolutní neplatnost smlouvy (výrok II.).15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.