12 C 419/2025-27 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se žalobou domáhal proti žalované zaplacení celkem částky 56 348,91 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 7. 2024 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím k datu splatnosti dle smlouvy. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací sdělených žalovanou a lustrací v dostupných registrech. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobce , webové stránky, , kde žalovaná požádala o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti s ním byla smlouva elektronicky uzavřena. Žalovaná si dále sjednala službu „, název, “ za poplatek 1 320 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto žalobce úvěr zesplatnil. Žalovaná na úvěru načerpala celkem částku 120 000 Kč a uhradila celkem částku 91 621,45 Kč. Žalovaná neuhradila jistinu ve výši 34 378,55 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 93,44 Kč, smluvní úrok ve výši 21 747,30 Kč a poplatek za službu „, název, “ ve výši 129,62 Kč. Žalobce uvedl, že pokud by soud neměl nárok za prokázaný požaduje, aby byl nárok posouzen v části jistiny jako vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce kromě výše uvedeného požaduje zákonný úrok ve výši 12 % ročně z částky 34 601,61 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení. Žalovaná ničeho dalšího neuhradila ani přes zaslání předžalobní upomínky ze strany žalobce.2. Soud ve věci nařídil jednání na den 16. 4. 2026. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, přestože k němu byl řádně předvolána, žalobce se z jednání omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, spojení s údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlasem se zpracováním osobních údajů, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, identifikovaných příjmů, autorizace ověření totožnosti, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, všeobecných obchodních podmínek, sazebníkem vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaná, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč spolu s úrokovou sazbou ve výši 0,933 % denně se splatností dne 31. 12. 2025. Tato smlouva obsahuje toliko podpis zástupce žalobce, u dlužníka je uvedeno: tímto podepisuji dne 9. 7. 2024, klient.4. Z přehledu bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli plyne, že žalobce odeslal žalované dne 9. 7. 2024 částku 17 000 Kč, dne 17. 7. 2024 částku 16 000 Kč, dne 29. 7. 2024 částku 17 000 Kč, dne 15. 8. 2024 částku ve výši 10 000 Kč, dne 16. 8. 2024 částku 12 000 Kč, dne 19. 8. 2024 částku 13 000 Kč, dne 23. 9. 2024 částku ve výši 35 000 Kč a dne 29. 11. 2024 částku ve výši 6 000 Kč. Tuto skutečnost potvrdila i , právnická osoba, . v reakci na žádost soudu o sdělení informace, když uvedla, že žalobce na účet žalované odeslal částku v celkové výši 126 000 Kč pod VS , var. symbol, .5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 10. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 10. 10. 2025 vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne 10. 10. 2025 ve lhůtě do 3 dnů.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 6 odst. 1, odst. 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.10. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky 80 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 0,643 % denně. Dle názoru soudu je sjednaná úroková sazba v rozsahu 0,933 % denně v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na skutečnost, že sjednaná úroková sazba několikrát převyšuje obvyklou úrokovou sazbu a současně byla sjednána řada dalších sankcí za prodlení žalované, soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť veškeré smluvní povinnosti ve svém souhrnu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem – spotřebitelem. Tuto neplatnost je přitom nutno z hlediska obecných principů plynoucích z § 6 o. z. ve spojení s § 8 o. z. dovozovat z celé smlouvy, neboť v dané věci tvoří jednotlivá smluvní ujednání provázaný celek. Pokud žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu, ve které byla žalovaná zavázána k úhradě úroku, který je zjevně v rozporu dobrými mravy, přičemž prodlení se splácením bylo sankcionováno, jak je shora uvedeno, jedná se o zneužití práva, z něhož žalobce nemůže těžit, neboť je v souladu s obecnými principy občanského zákoníku povinen jednat v právním styku poctivě. Pokud tak nečinil, nelze mu přiznat právní ochranu ani v tom smyslu, že by soud dle § 576 o. z. ve spojení s § 577 o. z. vztáhl dovozenou absolutní neplatnost pouze na ujednání smlouvy týkající se výše sjednané úrokové sazby. Žalobce si jako nebankovní poskytovatel úvěrů musel být při uzavírání smlouvy vědom nepoměru výše úrokové sazby, kterou sjednal oproti úvěrovým sazbám poskytovanými bankami. Soud konstatuje, že závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je v souladu s ustálenou judikaturou Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (sp. zn. 15 Co 177/2022, sp. zn. 15 Co 61/2022). Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl žalované z takové smlouvy vzniknout závazek vrátit poskytnutou částku, zaplatit poplatky, smluvní pokuty ani příslušenství.12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 126 000 Kč, žalovaná zaplatila částku ve výši 91 621,45 Kč, proto soud podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 34 378,55 Kč. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a tento byl žalobci přiznán ode dne 17. 6. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení (výrok I.).13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, nevznikl žalované závazek zaplatit žalobci úvěr ani poplatky, proto soud žalobu ve zbytku nároku včetně příslušenství zamítl (výrok II.).14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle míry úspěchu každého z účastníků řízení, kdy žalobce byl úspěšný pouze v nepatrně vyšším rozsahu, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.)