3 C 52/2026-19 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 45 000 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že dne 23. 7. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl být splacen dne 30. 9. 2025. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky , webové stránky, , kde se žalovaný zaregistroval a zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po zaslání konkrétního návrhu smlouvy žalobkyní žalovaný tento akceptoval kódem zaslaným předtím formou SMS na telefonní číslo , tel. číslo, . K vyplacení úvěru došlo dne 23. 7. 2025, odpovídající finanční částka byla zaslána na účet označený žalovaným č. , č. účtu, . Žalovaný z titulu smlouvy nezaplatil žalobkyni ničeho, žalobkyně tak nárokuje vůči žalovanému celkovou pohledávku ve výši 45 000 Kč (jistina úvěru 25 000 Kč, sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru podle čl. 3.1 částka 17 500 Kč a smluvní pokuta podle čl. 8.1 smlouvy částka 2 500 Kč – prodlení 5 splátek x 500 Kč) a dále příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Dne 6. 2. 2026 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, dlužná částka zaplacena nebyla.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, řízení se aktivně neúčastnil.3. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:4. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 7. 2025 je zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným elektronickou formou úvěrovou smlouvu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč za účelem financování podnikatelských aktivit žalovaného. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit žalobkyni úvěrovou částku a dále zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 17 500 Kč, celkem se tedy zavázal zaplatit žalobkyni částku 42 500 Kč v 5 splátkách po 8 500 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 30. 9. 2025 (úvěr byl sjednán na dobu 70 dnů). V případě prodlení s vrácením úvěru byl sjednán poplatek ve výši 1 % denně (počínaje 91. dnem případného prodlení s vrácením úvěru pak ve výši 0,02 % denně). Podle č. 8.1 smlouvy se žalovaný dále v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky úvěru zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč.5. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Informace o platbách“ je zjištěno, že na účet žalobkyně byla žalovaným zaslána verifikační platba 1 Kč.6. Z Potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 23. 7. 2025 je zjištěno, že žalobkyní byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 25 000 Kč.7. Podle sdělení , právnická osoba, ., ze dne 9. 4. 2026 je vlastníkem účtu č. , č. účtu, žalovaný, přičemž dne 23. 7. 2025 byla na daný účet připsána částka 25 000 Kč.8. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 4. 2. 2026 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení celkové částky 77 685 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 16 407,59 Kč ve lhůtě 3 dnů, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne 23. 7. 2025. Výzva byla žalovanému odeslána podle připojeného potvrzení dne 6. 2. 2025.9. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným jako podnikatelem dne 23. 7. 2025 elektronickou formou Smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě téhož dne žalovanému poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni úvěrovou částku a dále zaplatit poplatek ve výši 17 500 Kč, a to v 5 splátkách po 8 500 Kč, přičemž úvěr byl sjednán na dobu 70 dnů. Žalovaný nezaplatil z titulu úvěrové smlouvy žalobkyni ničeho. Dne 6. 2. 2026 byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.10. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. S ohledem na učiněná skutková zjištění soud dospěl k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalovanému ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 7. 2025 je možno vyhovět pouze částečně. Z úřední povinnosti je totiž s odkazem na shora citované ust. § 588 o. z. nutno přihlédnout k neplatnosti smlouvy z důvodu zjevného rozporu obsahu úvěrové smlouvy s dobrými mravy. Je možno konstatovat, že soud s ohledem na obsah předložených listin nemá pochybností ohledně skutečnosti, že úvěrová smlouva byla uzavřena, a že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 25 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Soud však není ochoten akceptovat obsah úvěrové smlouvy, na jejímž základě je žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že žalovaný je současně zavázán zaplatit poskytovateli úvěru za období pouhých 70 dnů (5 splátek po 14 dnech) trvání úvěrového vztahu částku 17 500 Kč (poplatek stanovený ve výši 1 % denně). Výše sjednaného poplatku a existence dalších smluvních ujednání koncipovaných záměrně v neprospěch žalovaného vytváří stav, kdy se hodnota plnění, k němuž se v celkovém souhrnu zavázal žalovaný, nachází ve zjevném a hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě úvěrové smlouvy žalobkyní. Posuzovanou smlouvu lze označit jako lichevní, této není možno poskytnout právní ochranu, neboť soud ji považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 588 o. z. za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Současně je třeba poznamenat, že s ohledem na koncepci a provázanost jednotlivých smluvních ujednání obsahujících povinnosti žalovaného považuje soud smlouvu za neplatnou jako celek.12. Pokud žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 25 000 Kč a žalovaný naopak nevrátil žalobkyni doposud ničeho, vzniklo na straně žalovaného na základě neplatné smlouvy bezdůvodné obohacení právě ve výši 25 000 Kč. Za takové situace soud žalobě vyhověl podle shora citovaného ust. § 2993 o. z. co do zaplacení částky 25 000 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné částky od 17. 2. 2026 do zaplacení, kdy se žalovaný ocitl v prodlení s placením peněžitého dluhu v souvislosti s předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně (§ 573 o. z.). Lhůtu k zaplacení soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř.13. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byl z procesního hlediska úspěch obou stran obdobný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.