3 C 69/2026-26 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 24 270 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 1. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve výši 27 270 Kč, který se skládal z poskytnuté částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 12 270 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet žalobkyni týdně částku 455 Kč, přičemž první splátka úvěru měla být zaplacena do 7 dnů od podpisu smlouvy. Žalovaný z titulu smlouvy zaplatil pouze 3 000 Kč. Žalobkyně považuje pohledávku vyplývající ze smlouvy za splatnou ke dni 24. 4. 2024, proto požaduje zákonný úrok z prodlení od 25. 4. 2024. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů i v databázi společnosti , právnická osoba, , nahlédla do záznamu v insolvenčním rejstříku, telefonicky zkontrolovala zaměstnavatele žalovaného, provedla kontrolu platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnotila podklady vyplněné žalovaným na základě odborných vědomostí z terénu, rovněž pak provedla kontrolu dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.2. Usnesením ze dne 13. 4. 2026, č. j. 3 C 69/2026 - 13, vyzval soud žalobkyni, aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného.3. Žalobkyně v písemném podání ze dne 16. 4. 2026 v návaznosti na výzvu soudu ve vztahu k otázce posouzení úvěruschopnosti v podstatě pouze v obecné rovině zopakovala tvrzení obsažená v žalobě, nad rámec toho připojila mzdové listy žalovaného za období 11/2022 – 1/2023.4. Žalovaný se řízení se aktivně neúčastnil, k ústnímu jednání nařízenému ve věci na den 20. 5. 2026 se bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, bylo ve věci jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků řízení.5. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily rovněž Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Evidenční karta klienta. Úvěr byl podle smlouvy čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr ve výši 15 000 Kč, úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, celkem tedy částku 27 270 Kč, formou 60 týdenních splátek po 454,50 Kč. Splatnost první splátky úvěru byla stanovena dnem 8. 3. 2023, úroková sazba činila 70,89 % ročně, RPSN pak 212,77 %.7. Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru podrobně upravují jednotlivá práva a povinnosti smluvních stran vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.8. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným dne 1. 3. 2023 pak obsahuje základní parametry úvěru včetně způsobu výpočtu RPSN.9. Z Evidenční karty klienta ze dne 27. 2. 2023 je zjištěno, že žalobkyně při uzavření smlouvy vycházela ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného z informací poskytnutých žalovaným, který deklaroval, že je svobodný, žije v domácnosti sám (současně na jiném místě evidenční karty uvedl, že žije s rodiči), nevlastní vůz ani nemovitost, je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem ve výši 22 766 Kč, přičemž jeho výdaje na bydlení činí 4 872 Kč měsíčně, další výdaje pak činí 4 860 Kč měsíčně.10. Z nedatované listiny označené jako “Informace o smlouvě: , číslo, “ je zjištěno, že žalovaný z titulu smlouvy o úvěru zaplatil pouze částku 3 000 Kč při uzavření smlouvy.11. Podle mzdových listů za období 11/2022 – 1/2023 činil průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za dané období přibližně částku 22 700 Kč.12. Podle předžalobní výzvy ze dne 24. 2. 2025 ve spojení výpisem podacího archu z téhož dne je zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k zaplacení dlužné částky.13. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 1. 3. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě kterého žalovanému poskytla při podpisu smlouvy hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Při uzavření smlouvy vyházela žalobkyně ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného z jím uvedených informací v Evidenční kartě, přičemž měla k dispozici mzdové listy žalovaného za období posledních 3 měsíců. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit žalobkyni jistinu úvěru, úroky a další poplatky v celkové výši 27 270 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 454,50 Kč počínaje dnem 8. 3. 2023. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyni zaplatil pouze částku 3 000 Kč. Dlužnou částku neuhradil ani poté, co mu byla žalobkyní zaslána předžalobní výzva.14. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Soud dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany žalobkyně došlo k odbornému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně jeho reálných příjmů a zejména výdajů. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného za období pouhých 3 měsíců předcházejících uzavření smlouvy, žalovaným tvrzené pravidelné výdaje pak neověřila vůbec. Žalobkyně tak nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v souvislosti v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.16. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem