11 C 318/2020-24 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 3.1.2014 mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba] [číslo] a žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 3.1.2014 ve spojení s potvrzením o provedené platbě soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované dne 3.1.2014 zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku vrátit do 2.2.2014 včetně poplatku ve výši 3 300 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni. 5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná na poskytnutou zápůjčku ničeho nezaplatila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. 7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že žalovaná zapůjčenou částku ve výši 10 000 Kč do dnešního dne neuhradila. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zároveň přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši 8,05 % ročně ode dne splatnosti půjčky do zaplacení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.