17 C 357/2019-114 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se původně domáhala po žalovaném zaplacení částky 237 648,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 284,48 Kč, úrokem z prodlení z žalované jistiny od 20. 9. 2016 do zaplacení v zákonné výši a s úrokem 13,9 % ročně z částky 208 567,09 Kč od 20. 9. 2016 do zaplacení. K výzvě soudu o doplnění žalobního tvrzení a předložení důkazů k jeho prokázání, opravila žalobkyně své žalobní tvrzení s odůvodněním administrativního pochybení a vzala žalobu o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 284,48 Kč zpět. Řízení proto bylo v rozsahu zpětvzetí částečně zastaveno v souladu s ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu usnesením soudu pravomocně ke dni 25. 7. 2020. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že její právní předchůdce [právnická osoba] (dříve vystupující pod názvem [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 23. 3. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 250 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr splátkami po 4 328,66 Kč měsíčně spolu s úrokem 13,90 % ročně vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Mezi stranami byla také dohodnuta smluvní pokuta ve výši 20 % z celkové částky všech dlužných splátek splatných po dni zesplatnění úvěru podle obchodních podmínek a sazebníku banky. Žalovaný nesplácel řádně a včas úvěr, a banka proto využila své oprávnění podle čl. 44d písm. a) obchodních podmínek a ke dni 19. 9. 2016 úvěr zesplatnila. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 4 604,19 Kč do zesplatnění, po zesplatnění zaplatil ještě částku 104 000 Kč, celkem částku 108 604,19 Kč. Žalovaná částka tak byla tvořena jistinou ve výši 208 567,09 Kč, smluvní pokutou ve výši 29 081,61 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvní úrok 13,9 % z dlužné jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši, obojí od zestplatnění, to je od 20. 9. 2016 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Podle § 153b o.s.ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 4. V této věci byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se nedostavil k jednání, přestože byl k jednání předvolán, a to více než 10 dní před jeho konáním a v předvolání byl poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání v případě, že se nedostaví. Žalobkyně, která se k jednání řádně dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání a soud proto neměl důvod takovému návrhu nevyhovět. Skutečnosti obsažené v žalobě tedy soud považoval za nesporné a na jejich základě vydal rozhodnutí, kterým žalobě vyhověl. 5. Mezi stranami tak nebylo nesporné, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na které mu vznikl dluh na jistině 208 567,09 Kč a na smluvní pokutě 29 081,61 Kč. Dále je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny od 20. 9. 2016, vznikla mu tak povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z této částky, stejně tak jako smluvený úrok 13,90 % ročně z dlužné jistiny od 20. 9. 2016 do zaplacení. 6. Soud po provedeném právním hodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně platně smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a žalovaný porušil své povinnosti splatit úvěr zakotvené nejen ve smlouvě, ale i v § 2399 odst. 1 OZ a hradit smluvené příslušenství a smluvní pokutu v souladu s § 2048 a násl. OZ. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit, a to ve standardní třídenní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, a to přestože byla neúspěšná s nárokem na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 284,48 Kč, jelikož žaloba byla částečně vzata zpět nikoli pro chování žalovaného, nicméně její neúspěch byl pouze v poměrně nepatrné části v poměru k jejímu úspěchu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 4 úkony právní služby po 9 260 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby a účast na jednání dne 15. 10. 2020) v souladu s § 7 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 4 zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek, tj. 8030,40 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 9 506 Kč, celkem 55 776,40 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Pokud jde o úkony v podobě podání žalobkyně ze dne 6. 3. 2020, nelze takový úkon považovat za účelně vynaložený, jelikož pouze obsahoval ty skutečnosti, které měly být uvedeny již v žalobě, a žalobkyně je uvedla až na základě výzvy soudu, čímž odstranila nedostatečnost podané žaloby, což ostatně sama žalobkyně uvádí, neboť dodatečně dotvrzené skutečnosti omlouvá jejím administrativním pochybením. Podání, jímž zástupce žalobkyně pouze vyjádřil nesouhlas s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez jednání, nelze podřadit pod úkon ve věci samé podle § 11 advokátního tarifu ani pod žádný tam uvedený jiný úkon, a nenáleží tak za něj odměna ani režijní paušál.