24 C 163/2020-61 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 5. 2020 domáhala proti prvé žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by této soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 518 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná použila ke své přepravě dopravní prostředek městské dopravy provozovaný žalobkyní a na výzvu pověřené osoby žalobkyně se neprokázala platným jízdním dokladem či [název] kartou, proto jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému, což doposud neučinila. 2.) Usnesením Okresního soudu Plzeň - město ze dne 8. 7. 2020 č. j. 24 C 163/2020 - 17 soud vzhledem k nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3970/14 ustanovil nezletilé prvé žalované procesního opatrovníka – Statutární město Plzeň. 3.) K věci opatrovník ve svém podání ze dne 16. 7. 2020 uvedl, že s žalobou nesouhlasí, neboť rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte, mají jít tomuto všestranně příkladem, zejména pokud se jedná o způsob života a chování. Rodiče mají povinnost vykonávat rodičovskou odpovědnost vůči dítěti způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje dítěte. To znamená, že rodiče jsou povinni přizpůsobit svou péči věku dítěte a jeho potřebám a výkonem své rodičovské odpovědnosti dítě chránit. Zodpovědní za cestování dětí v MHD [obec] jsou, dle názoru opatrovníka, jeho rodiče, proti kterým by měla být případně vedena žaloba. Opatrovník tak navrhl, aby dlužnou částku, vzhledem k rodičovské odpovědnosti, uhradili tito. 4.) Usnesením Okresního soudu Plzeň - město ze dne 14. 9. 2020 č. j. 24 C 163/2020 - 33 soud připustil na návrh žalobkyně vstup druhé žalované a třetího žalovaného (rodičů nezletilé prvé žalované) jako dalších účastníků na straně prvé žalované do řízení. 5.) Žádný z žalovaných se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému ústnímu jednání konanému dne 14. 12. 2020 se ani jeden z žalovaných bez omluvy nedostavil, ač byli všichni řádně a včas předvoláni. 6.) Z hlášení a záznamu o provedené přepravní kontrole má soud za zjištěné a prokázané, že prvá žalovaná cestovala v [obec] dne [datum] v [údaj o čase] hodin trolejbusovou linkou [číslo] vozem [číslo] byla kontrolována kontrolním orgánem žalobkyně a na jeho výzvu se neprokázala platnou jízdenkou ani [název] kartou, na místě nezaplatila ani jízdné ve výši 18 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná cestovala sama a její totožnost ověřila Policie české republiky. 7.) Dle § 2550 občanského zákoníku (dále jen o. z.), v rozhodném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 8.) Dle § 37 odst. 4 zákona písm. d) č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. 9.) Dle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 10.) Dle § 18a odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif. 11.) Dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. 12.) Dle článku 4 bodu 23 písm. a), přepravních podmínek [žalobkyně], za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje základní přirážka ve výši 1 500 Kč. 13.) Dle článku 4 bodu 24 přepravních podmínek [žalobkyně], nemá-li cestující při kontrole u sebe aktivovanou [název] kartu na příslušné období platnosti, ale do 21 kalendářních dnů ode dne kontroly včetně se jí prokáže u přepážky doplatkové pokladny, zaplatí přirážku ve výši 40 Kč. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému jako za jízdu bez platného jízdního dokladu. Přirážka se pak zvyšuje na částku 1 000 Kč, která musí být uhrazena do 40-ti kalendářních dnů ode dne kontroly u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet. 14.) Podle Nařízení [obec] [číslo] ve znění pozdějších dodatků, o tarifu Integrovaného dopravního systému na území [obec], je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 4. bod 24 přepravních podmínek. 15.) V daném případě pak soud dospěl k závěru, že žaloba byla zcela důvodná a proto této vyhověl. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná použila inkriminovaný den a hodinu veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, aniž by zaplatila jízdné, kdy v důsledku tohoto jednání jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě ceny jízdného rovněž i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu ale, že žalovaná je osobou nezletilou, bez vlastního výdělku, resp. jeho možnosti a je tak plně závislá na prostředcích, které jí dají její rodiče, jsou to právě oni, kdo mají zodpovídat za povinnosti svých dětí a případně za jejich nesplnění. V tomto duchu se též, a to opakovaně, vyjádřil i Ústavního soudu České republiky. Nicméně i v duchu shora zmíněné judikatury je nutno přihlédnout k věku dítěte v době, kdy porušilo svoji povinnost (nejelo s platným cestovním dokladem), a uvážit, zda již bylo takového věku, kdy si bylo alespoň vědomo, že bez platné jízdenky nemůže městskou hromadnou dopravou cestovat. V daném případě v této době bylo prvé žalované bez mála šestnáct let, lze tak předpokládat, že již byla rozumově dostatečně+ vyspělá, aby si tento důsledek mohla dostatečně uvědomit. Soud veden touto úvahou a i tím, že v podstatě by bylo nevýchovné, kdyby takto starý nezletilec bez jakéhokoli postihu mohl porušovat své povinnosti a následky by za něj měli nést rodiče, uložil povinnost úhrady jízdného (18Kč) všem žalovaným společně a nerozdílně (výrok I. tohoto rozsudku). Jelikož žalovaní tuto svoji povinnost nesplnili řádně a včas, dostali se do prodlení dle § 1970 o. z., když úroky z prodlení jsou požadovány žalobkyní ve výši odpovídající § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. A soud je tak zavázal povinností zaplatit žalobkyni dlužnou částku 18 Kč včetně jejího příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když pro její určení delší, neshledal soudu důvodu. 16.) Co se týče zbytku nároku žalobkyně ve vztahu k dlužné přirážce 1 500Kč za nesplnění povinnosti úhrady jízdného prvou žalovanou, v tomto soud postupoval tak, jak již bylo výše naznačeno, že tuto částku již nechal zaplatit plně a opětovně solidárně rodiče (tedy druhou žalovanou a třetího žalovaného), jako osoby za nezletilce odpovědné (včetně jeho výchovy a vzdělání – finanční gramotnosti). I v tomto případě, pak soud přiznal žalobkyni nárok na příslušenství této částky (zákonný úrok z prodlení), když ani tato nebyla uhrazena řádně a včas, též o lhůtě k plnění bylo rozhodnuto stejně jak u výroku II. tohoto rozsudku. 17.) Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v plné výši, celkem 400 Kč, když tato částka představuje zaplacený soudní poplatek za řízení ve výši 1 000 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v rozhodném znění, paušální odměny nezastoupeného účastníka ve výši 400 Kč dle ustanovení vyhlášky č. 243/2015 Sb. za čtyři úkony po 100 Kč (sepsání návrhu, předžalobní výzva, písemné podání a účast na jednání). Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovaným taktéž stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 18.) Výrok IV. tohoto rozsudku je pak odůvodněn tím, že žalobkyně ve vztahu k vznesenému nároku vůči všem třem žalovaným by