11 C 212/2021-96 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 130 422,57 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] který uzavřel žalovaný se žalobkyní dne 16.7.2019 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně a na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 138 000 Kč. Žalovaný porušil smluvní podmínky, v důsledku čehož došlo ke dni 5.5.2021 k zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaný částku 130 422,57 Kč neuhradil ani po zaslané upomínce, domáhá se žalobkyně jejího zaplacení soudní cestou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně při tomto jednání setrvala na podané žalobě. Žalovaný se k jednání nedostavil. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne 16.7.2019, ve spojení s potvrzením o platbě ze dne 12.7.2019, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 138 000 Kč a žalovaný se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 45 % ročně. Úvěr měl být splacen v 60 měsíčních splátkách po 5 813,48 Kč. Z přehledu plateb předloženým žalobkyní má soud za prokázané, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku v celkové výši 62 350 Kč. Z protokolu o zesplatnění úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně úvěr ke dni 5.5.2021 zesplatnila a požadovala po žalovaném úhradu celé dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 25.5.2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, tuto nezaplatil. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Jelikož žalovaný uzavřel jako podnikatel dne 16.7.2019 smlouvu o úvěru a čerpal úvěr ve výši 138 000 Kč, vznikla tomuto povinnost úvěr řádně splácet, a to spolu se sjednaným úrokem jako cenou úvěru ve výši 45 % ročně. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, vzniklo žalobkyni právo od úvěrové smlouvy odstoupit a požadovat předčasné splacení celého úvěru včetně příslušenství, což žalobkyně učinila ke dni 5.5.2021. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jejichž výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě co do jistiny, úroku ve výši 45 % ročně a zákonného úroku z prodlení vyhověl. 7. Žalobkyně má pak nárok i na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když z listiny označené jako„ náklady na vymáhání úvěru [číslo]“ vyplývá, že žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky opakovaně vyzývala, a to telefonicky, formou SMS zpráv i emailem. Výše paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky pak vyplývá přímo z textu smlouvy o úvěru. Z textu smlouvy vyplývá i nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně takto uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 524,50 Kč, tato jí byla soudem přiznána. 8. Pokud pak je ve smlouvě o úvěru upraveno právo žalobkyně požadovat poplatek za vymáhání jakékoli dlužné částky externí agenturou ve výši 7 % z dlužné částky, zde se nejedná o účelně vynaložené náklady spojené s prodlením, když takto sjednaný poplatek nekoresponduje z textem příkazní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [právnická osoba] (externí agenturou) dne3 [číslo], která byla žalobkyní předložena k důkazu Dle této smlouvy je odměna inkasní agentury vypočtena ze skutečně vymožené částky, nikoli tedy z částky předané k vymáhání. Poplatek za vymáhání by tak mohl mít charakter smluvní pokuty. Soud však má za to, že ani v takovém případě nebyla smluvní pokuta platně sjednána, když úhrada poplatku není vázána na porušení povinnosti žalovaného ze smlouvy (na tu je vázána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení), ale na skutečnost, že žalobkyně předala vymáhání pohledávky inkasní agentuře, kteroužto není žalovaný schopen žádným způsobem ovlivnit. Z tohoto důvodu soud nepovažuje ujednání týkající se poplatku ve výši 7 % z částky předané k vymáhání inkasní agentuře za platné ujednání a žalobu co do částky 4 598,89 Kč zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná (neúspěch měla pouze v nepatrné části), a proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 42 651 Kč, představující náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 6 598Kč, odměnu advokáta za 4 úkony právní služby po 6 380 Kč dle § 7 bod 5. a § 11 AT, 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, cestovné za cestu [obec] [obec] a zpět ve výši 3 068 Kč a DPH 21% ve výši 6 255 Kč.