23 C 168/2021-18 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 3 240 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalované jako držiteli televizního přijímače vznikla povinnost přihlásit se do příslušné evidence pro platbu televizního poplatku. Tuto svou povinnost splnila dne 1. 10. 2005, avšak v období od července 2018 do srpna 2020 (vyjma června a července 2019) nehradila televizní poplatky. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k doplacení dlužných televizních poplatků za shora uvedené období, jež žalovaná přes tuto výzvu neuhradila. Proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem k soudu. Žalovaná se k věci nevyjádřila. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná se dne 1. 10. 2005 přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradila, neboť žalobkyni nezaplatila platby za období od července 2018 do srpna 2020 (vyjma června a července 2019) v celkové výši 3 240 Kč. Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. Podle § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2) zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 7 odst. 3) zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalované jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ustanovením § 3 odst. 2) zákona o rozhlasových a televizních poplatcích povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaná tuto povinnost řádně nesplnila, když žalobkyni neuhradila televizní poplatek za období od měsíce července 2018 do srpna 2020 (vyjma června a července 2019). Za uvedené období tak žalovaná dluží žalobkyni na televizních poplatcích částku v celkové výši 3 240 Kč (24 měsíců po 135 Kč). Žalobkyni vzniklo rovněž právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z § 7 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměnu za dva úkony po 100 Kč, které soud přiznal v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 a sp. zn. I. ÚS 195/2011 nepřiznal žalobkyni odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem, režijní paušály ani daň z přidané hodnoty, když žalobkyně má na poli svého působení výsadní postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ní klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, jenž hospodaří s majetkem státu, tudíž může být dostatečně vybavena odbornými pracovníky, kteří mohou hájit jeho zájmy před soudem a neangažovat k vymáhání svých pohledávek externí odborníky (advokáta).