23 C 57/2022-27 — Okresní soud Plzeň-jih

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného jízdného, přirážky k jízdnému a příslušenství, když žalovaný ve dnech 14. 7. 2021 a 16. 7. 2021 využil přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO] a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému byly v souladu s ustanovením § 46b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ustanovení § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným společností [právnická osoba], a to dne 14. 7. 2021 vlakem ve směru [obec] [část obce] a dne 16. 7. 2021 vlakem směr [obec]. Na výzvu kontrolora se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou. Totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu. Výše jízdného 231 Kč (69 Kč a 162 Kč) a přirážky k jízdnému v celkové výši 2 000 Kč vyplývají z tarifu společnosti [právnická osoba] Žalovaný navíc dne 16. 7. 2021 nastoupil do vlaku se psem, přičemž se kontrolorovi neprokázal platným jízdním dokladem za přepravu zvířete. Za to mu byla účtována další přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaného byla dne 19. 1. 2022 postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni. Žalovaný nezaplatil stanovené jízdné a tímto svým jednáním porušil povinnost plynoucí jednak z ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ale i ze zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (§ 37 odst. 6). Dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§ 7 odst. 5) a dle tarifu společnosti [právnická osoba] je žalovaný proto povinen uhradit cenu jízdného 231 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 3 000 Kč za uskutečněné jízdy a přepravu zvířete. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku v účinném znění, je založena aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 231 Kč s úrokovým příslušenstvím dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 231 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.