25 C 29/2022-59 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 896,45 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 10. 2014 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému otevřen běžný účet č. [bankovní účet], neboť se touto žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet. Dne 17. 6. 2016 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě a tímto současně požádal žalobkyni o úvěr ve výši 6 570 Kč – smlouva o úvěru č. [anonymizováno]. Podle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný vázán měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 122 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 15,9 %, jehož výše byla sjednána smlouvou o úvěru. V důsledku prodlení žalovaného se splácením, žalobkyně dne 2. 8. 2019 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 522,35 Kč sestávající z částky 14,35 Kč za záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného za platbu kartou dne 19. 8. 2019 a z částky 508 Kč, která odpovídá dlužnému pojistnému, které si žalovaný s žalobkyní dne 27. 4. 2016 sjednal. Žalobkyně dále požadovala uhradit částku 1 Kč, která odpovídá měsíčnímu vyúčtování za odeslání SMS zpráv ze dne 31. 8. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z rámcové smlouvy ze dne 2. 10. 2014 [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně zřídit žalovanému běžný účet. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] (dodatek [číslo] k rámcové smlouvě ze dne 17. 6. 2016) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 570 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami a to včetně smluveného úroku ve výši 15,9 % ročně. Nedílnou součást úvěrové smlouvy tvoří podmínky žalobkyně pro používání úvěru a obchodní podmínky, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z rámcové smlouvy, úvěrové smlouvy a z podmínek žalobkyně, soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni zesplatnit celý úvěr, není-li řádně splácen. Z výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla dne 20. 6. 2016 poskytnuta výše citovaná částka. Oprávněnost žalobkyně požadovat po žalovaném částku 523,35 Kč na záporném zůstatku na běžném účtu, dlužnému pojistnému a měsíčnímu vyúčtování za odeslání SMS, vyplývá z výpisu z účtu, z přihlášení k pojištění a z ceníku žalobkyně. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že rámcovou smlouvou byla mezi účastníky uzavřena smlouva o běžném účtu, přičemž žalovaný tento účet využíval. Rámcovou smlouvou a dodatkem k rámcové smlouvě byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě těchto smluv poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 6 570 Kč. Peníze byly žalovanému vyplaceny na jeho běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a žádala zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a dlužného pojistného. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky (jistina, smluvní úrok, dlužné pojistné, záporný zůstatek na účtu, měsíční vyúčtování za odeslání SMS), tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč.