25 C 90/2021-24 — Okresní soud Plzeň-jih

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného jízdného, přirážky k jízdnému a příslušenství, když žalovaný dvakrát dne 18. 9. 2019 využil přepravních služeb společnosti [právnická osoba] a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným společností [právnická osoba], a to dne [datum] mezi stanicemi [obec] a [obec] a dne [datum] mezi stanicemi [obec] a [obec] hl n. Na výzvu kontrolora se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou. Totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu. Výše jízdného 46 Kč a 59 Kč a přirážky k jízdnému vždy 1 000 Kč vyplývají z tarifu společnosti [právnická osoba] Pohledávka za žalovaným byla dne 15. 12. 2015 postoupena společností [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], přičemž tato společnost postoupila následně dne 4. 6. 2020 předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný nezaplatil stanovené jízdné a tímto svým jednáním porušil povinnost plynoucí jednak z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ale i ze zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (§37 odst. 6). Dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§7 odst. 5) a dle tarifu společnosti [právnická osoba] je žalovaný proto povinen uhradit 2x cenu jízdného celkem 105 Kč a 2x přirážku k jízdnému ve výši 2 000 Kč za uskutečněné jízdy. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku v účinném znění, je založena aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 105 Kč s úrokovým příslušenstvím dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 105 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití § 14b a. t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.