8 C 307/2021-16 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhal zaplacení částky 3 449,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o poskytování služeb [číslo] když právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované elektronické zařízení a služby plateb třetím stranám (tzv. DMS, parkovací SMS atd.). Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, když řádně a včas neuhradila své závazky plynoucí z faktury [číslo] za období od 20. 9. 2018 do 19. 10. 2018 ve výši 100 Kč z faktury [číslo] za období 20. 10. 2018 – 19. 11. 2018 ve výši 100 Kč, z faktury [číslo] ze dne 5. 3. 2019 ve výši 1 800 Kč, která byla splatná dne 19. 3. 2019 a z faktury [číslo] ze dne 2. 4. 2019 ve výši 1 149,99, která byla splatná dne 16. 4. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni uvedenou pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 9. 12. 2020. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud na základě předložených listinných důkazů, a to účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] shora uvedených faktur za vyúčtování služeb a zaslanému oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvě, dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Z důkazů předložených žalobcem soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně provozuje a vlastní síť pro poskytování služeb elektronických komunikací a s žalovanou uzavřel smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které byla žalovaná povinna mu za poskytované těchto služeb uhradit dle výše uvedených vyúčtování celkově částku 3 449,99 Kč. Žalovaná však tuto svoji povinnost nesplnila. Jestliže tedy žalovaná poskytnuté služby žalobci neuhradila, je ve smyslu § 1970 o.z. v prodlení s plněním peněžitého dluhu a věřitel má právo dle plnění požadovat též úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka odpovídá předloženým důkazům a úroky z prodlení byly požadovány v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč, představující náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, podle vyhl. 177/1996 Sb. ust. § 14b odst. 1) za tři úkony advokáta 600 Kč a podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) za tři režijní paušály po 100 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 189 Kč.