8 C 340/2021-44 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 35 329 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 9. 2020 smlouvu o finančním leasingu a smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně financovala nákup [značka automobilu] [registrační značka], které měl žalovaný splácet měsíčně po 5 597 Kč. Pro nesplácení úvěru byl úvěr dne 3. 1. 2021 zesplatněn. Ke dni podání žaloby žalovaný žalobkyni dluží nesplacenou jistinu ve výši 35 329 Kč, a dále žalobkyně požadovala uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč denně za každý den prodlení a to od 3. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud na základě předložených listinných důkazů, a to zejména smlouvy o finančním leasingu a smlouvy o úvěru [číslo] Dotazníku pro získání leasingu a úvěru, ceníku administrativních poplatků, úkonů a pokut, příjmových a výdajových pokladních dokladů, odstoupení od smlouvy o finančním leasingu a smlouvy o úvěru [číslo] předžalobní upomínky má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 11. 9. 2020 uzavřena smlouva o finančním leasingu a smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na nákup osobního automobilu, které se žalovaný zavázal splácet měsíčně částkou 5 597 Kč. Z důvodu neplnění podmínek úvěrové smlouvy (řádného splácení úvěru) došlo ke dni 3. 1. 2021 ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 obč.z. v souladu s touto smlouvou byl žalovaný povinen platit sjednané splátky ve výši 5 597 Kč měsíčně. Žalovaný tuto povinnost nesplnil a dluží tak ke dni 3. 1. 2021 žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru ve výši 35 329 Kč. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 500 Kč denně za každý den prodlení s úhradou jeho dluhu od 3. 1. 2021 do zaplacení když ujednání o smluvní pokutě sice bylo součástí úvěrové smlouvy ale její výše a specifikace již ne, když v daném případě smlouva odkazuje na aktuální Ceník administrativních poplatků, úkonů a pokut. Z toho vyplývá, že specifikace smluvní pokuty není součástí uzavřené smlouvy o úvěru, nýbrž je obsažena v Ceníku administrativních poplatků, úkonů a pokut. Ohledně smluvní pokuty pak soud rozhodl v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. Dle tohoto rozhodnutí v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). S ohledem na skutečnost, že daném případě ujednání o smluvní pokutě sice bylo součástí samotné smlouvy, ale její přesná specifikace a výše již ne v části týkající se smluvní pokuty soud žalobu zamítl. Ve zbytku bylo žalobě vyhověno. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vznikl žalobci v souladu s ust. § 1970 o. z. zároveň nárok na úhradu úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 180/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 076,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 767 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 329 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 520 Kč ve výši 1 789,20 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.