8 C 72/2021-64 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 88 900,73 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 9. 5. 2019 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 45 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách, když poslední splátka byla splatná dne 23. 5. 2024. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, a proto došlo k tzv. zesplatnění celého úvěru k datu 2. 9. 2020. Před tzv. zesplatněním zaplatila žalovaná žalobkyni částku v celkové výši 11 000 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná již neuhradila ničeho. Ke dni zesplatnění tak žalovaná dlužila žalobkyni částku 76 379,80 Kč představující dlužnou jistinu a smluvní úrok ke dni zesplatnění. 2. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě byla žalovaná povinna tuto smluvní pokutu hradit od 3. 9. 2020 do podání návrhu tedy do 11. 1. 2021, tedy v celkové výši 10 067,74 Kč. Dále podle smlouvy měla povinnost k náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 250 Kč za upomínky. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, zůstala ve věci pasivní. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30.6.2021 č.j. 8 C 72/2021-18, kterým bylo vyhověno žalobě pouze co do částky 39 000 Kč s přísl. a ve zbývající části byl nárok žalobkyni zamítnut, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18.11.2021 č.j. 64 Co 293/2021-35. Podle ust. § 226 odst.1 os.ř. je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu. 6. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: úvěrová smlouva byla uzavřena dne 9. 5. 2019. Podle smlouvy činila celková výše úvěru částku 50 000 Kč, která měla být uhrazena v 60 splátkách po 2 106,33 Kč měsíčně. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 126 379,80 Kč. Zápůjční úroková sazba přitom činila 45 % ročně, byla dohodnuta po celou dobu splácení úvěru. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) činila 55,55 %. Dle smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vznikne mu povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplynulo, že žalované byla dne 7. 5. 2019 vyplacena částka 50 000 Kč. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaná uhradila na svůj dluh celkovou částku 11 000 Kč, dále již ničeho. Výzvami bylo prokázáno, že žalovaná byla upozorňována na možnost zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzvou z 21. 12. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové částky 76 379,80 Kč s úrokovým příslušenstvím, jakož i k úhradě smluvních pokut. 7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Žalobkyně požadovala přiznání nároku ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] z 9.5.2019, na základě které poskytla žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 76 379,80 Kč, tedy celkem 126 379,80 Kč formou šedesáti měsíčních splátek po 2 106,33 Kč v době od 23.6.2019 do 23.5.2024, což podle tvrzení žalobkyně nesplnila a z tohoto důvodu byl úvěr ke dni 2.9.2020 zesplatněn. K tomuto dni činila neuhrazená část jistiny a úroku částku 76 582,99 Kč. Dále požadovala přiznání smluvní pokuty ve výši 10 032,37 Kč (původně 10 067,74 Kč), tedy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 3.9.2020 do 11.1.2021 a náklad za upomínky ve výši 2 250 Kč. K částce po zesplatnění ve výši 76 582,99 Kč požadovala přiznat zákonný úrok z prodlení ode dne následující ho po zesplatnění závazku do zaplacení. V návrhu žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Návrh žalobkyně byl následně převeden z aplikace CEPR do rejstříku C s tím, že žalobní petit není v souladu se skutkovým tvrzením a že podle výpočtu vyšší soudní úřednice činí smluvní pokuta pouze 6 170 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně byla vypočtena z jistiny dlužné částky, tedy z částky 76 582,90 Kč od 3.9.2020 do 11.1.2021 a správná výše smluvní pokuty činí 10 032,37 Kč. 9. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou nebyly aplikovány ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaná není slabší smluvní stranou, uzavírala úvěr jako podnikatel. Žalované byl jako podnikateli poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč s termínem splatnosti poslední splátky 23. května 2024 s roční úrokovou sazbou 45 % p.a., přičemž úrok se počítá od 9.5.2019 ode dne poskytnutí úvěru (celková výše úroku činí 76 379,80 Kč) a žalovaná měla vrátit žalobkyni částku 126 379,80 Kč celkem. Úrok je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, která je zákona smlouvou úplatnou a představuje odměnu úvěrujícího za poskytnutí úvěrových prostředků dlužníka. Je nerozhodné, zda je vyjádřen pevnou částkou nebo zda je určen jiným způsobem, typicky procentní sazbou z jistiny a časovým obdobím, k němuž se sazba vztahuje. Účastníci smlouvy o úvěru si mohou ve smluvní volnosti sjednat i další plnění (služby), která úvěrující úvěrovanému v souvislosti s úvěrem poskytne a za kterou se úvěrovaný zaváže zaplatit nad rámec úroku další odměnu. Soud zjistil, že šlo o bezúčelový úvěr (tak byla smlouva sjednána), poskytnut byl žalované jako podnikateli při její podnikatelské činnosti na dobu šedesáti měsíců. Úvěr nebyl účelově vázán, žalovaná jej obdržela ihned při podpisu smlouvy převodem na její účet 9.5.2019 a nebylo od ní požadováno žádné zajištění pohledávky. Po žalované požadovala pouze úrok, nikoliv další poplatky za vyřízení úvěru, administrativní poplatky a podobně. Soud dospěl k závěru, že úrok ve výši 45 % ročně žalované jako podnikateli není nepřiměřeným úrokem (vázán názorem odvolacího soudu), neboť podnikatel při své činnosti snáší vyšší rizika než běžný spotřebitel, nepodnikatel. Soud proto nároku žalobkyně vyhověl v plném rozsah a uložil žalované zaplatit částku ve výši 76 582,99 Kč se zákonným úrokem ve výši 8,25 % jdoucím z této částky od 3.9.2020 do zaplacení, dále částku ve výši smluvní pokuty 10 032,37 Kč (bod 8) a dále částku 2 250 Kč. Zákonnou lhůtu 3 dnů k plnění dle ust. § 160 o.s.ř.soud žalované prodloužil, bude tak mít dostatečnou lhůtu k plnění. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud úspěšnému účastníku přizná náhradu nákladů řízení. Žalobkyni bylo přiznáno pět úkonů právní služby, přičemž z toho čtyři úkony jsou v plné výši á 4 580 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, 3. sepis odvolání, 4. účast u jednání dne 4.2.2022); polovina úkonů byla přiznána žalobkyni za výzvu k plnění, když tato byla posouzena podle ust. § 11 odst. 2 písm. h), přičemž odměna za úkon v poloviční výši činí 2 290 Kč. Odměna advokáta žalobkyně byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ust. § 7 bod 5, přičemž odměna za čtyři úkony právní služby á 4 580 Kč představuje 18 320 Kč, k tomu 2 290 Kč za poloviční úkon, pět režijních paušálů á 300 Kč a náhrada cestovného ve výši 1 412,40 Kč (214 km [obec] – [obec] a zpět) a náhrada za ztrátu času za osm půlhodin á 100 Kč, tedy 800 Kč. K součtu těchto částek se ještě připočítává náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 5 107,70 Kč. Součástí náhrady je i zaplacený soudní poplatek za návrh ve výši 4 446 Kč a soudní poplatek z odvolání ve výši 2 496 Kč. Celková náhrada tak představuje částku 36 372,10 Kč. Soud pariční lhůtu k plnění žalované podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. prodloužil na patnáct dnů.