11 C 82/2023-21 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 29 227,34 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 10.4.2019 v návaznosti na rámcovou smlouvu o finančních službách ze dne 5.9.2016 a smlouvu o účtu ze dne 5.9.2016, mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 10.4.2019 ve spojení s výpisy z účtu soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal, na předmětném účtu mu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 29 227,34 Kč. Z důvodu porušení smluvních povinností na straně žalovaného [právnická osoba] ke dni 2.6.2021 dluh žalovaného zesplatnila, když ke dni zesplatnění činila dlužná částka 29 227,34 Kč. Žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „obč. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 obč. z., na základě které žalovaný čerpal úvěr do výše úvěrového rámce 25 000 Kč. V důsledku přečerpání tohoto úvěru vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 29 227,34 Kč. Žalobkyně proto úvěr byl ke dni 2.6.2021 zesplatnila a k tomu dni vznikla žalovanému povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně zbylou část úvěru. Dne 27.10.2021 byla pohledávka [právnická osoba] postoupena na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému řádně oznámena. 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl. Žalovanému byla dále uložena povinnost hradit zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 3.6.2021 a též úrok v zákonné výši 8,25 % z dlužné částky. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 622 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 170 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 227,34 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Uvedené činí celkem částku 2 622 Kč.