11 EVC 1/2022-109 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Návrhem na vydání evropského platebního rozkazu ze dne 1.7.2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 219 124 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 200 423 Kč za dobu od 1.7.2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 701 Kč za dobu od 19.2.2022 do zaplacení. Návrh žalobkyně odůvodnila tím, že [právnická osoba], spol. s r.o. zajistila prostřednictvím žalované přepravu zásilky [právnická osoba] s.r.o. ze stanice [obec] ([země]) do stanice [obec] ([země]). Dne 1.7.2021 bylo v železniční stanici [obec] zjištěno poškození zásilky posprejováním. Žalobkyně v souvislosti se vzniklou škodou vyplatila [právnická osoba] s.r.o. dne 14.9.2021 částku 200 423 Kč a dne 8.4.2022 částku 18 701 Kč. V souladu s ustanoveními § 2566 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a § 2820 o.z. pak požaduje žalobkyně úhradu částek vyplacených z titulu pojistného po žalované. 2. Soud ve věci vydal dne 6.9.2022 evropský platební rozkaz, kterým návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověl. Proti tomuto platebnímu rozkazu podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor. 3. Podáním ze dne 24.11.2022 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně co do částky 219 124 Kč zpět a to z důvodu, že žalovaná tuto částku ve dnech 4.10.2022 (částka 200 423 Kč) a 11.10.2022 (částka 18 701 Kč) uhradila. Žalobkyně trvala na přiznání zákonného úroku z prodlení z žalované částky a náhrady nákladů soudního řízení. 4. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že tato uhradila dne 4.10.2022 částku 200 423 Kč a dne 11.10.2022 částku 18 701 Kč, zároveň podala ve věci dne 3.11.2022 odpor proti evropskému platebnímu rozkazu. Z pouhé skutečnosti, že soud ve věci vydal evropský platební rozkaz, ještě nevyplývá, že nárok žalobkyně je po právu. Při vydání evropského platebního rozkazu soud nevyhodnocuje důkazy, platební rozkaz vydá, pokud není pohledávka zjevně neopodstatněná nebo návrh nepřípustný. Žalovaná uhradila výše uvedené částky ne proto, že byl ve věci podán návrh k soudu, ale proto, že zaplacené částky byly žalované uhrazeny ze strany její pojišťovny – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Nesouhlasí proto s tím, aby soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení náhrady nákladů soudního řízení, když žalovaná nezavinila zastavení soudního řízení. Tato dále uvedla, že přeprava zásilky se uskutečnila v otevřených vozech, kdy dle dohody COTIF 1999 o mezinárodní železniční přepravě, dodatku CIM, § 3 písm. a) není v takovém případě dopravce povinen hradit škodu vzniklou na přepravované zásilce. Žalovaná dále nesouhlasí s tím, aby byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení od okamžiku vzniku škody. Dle názoru žalované může žalobkyně požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení až od okamžiku, kdy vyzvala žalovanou k úhradě regresní částky. 5. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Při tomto jednání účastníci setrvali na svých postojích. 6. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. zastavil. 7. Plnění žalovaného v rozsahu jistiny žalované pohledávky, tedy co do částky 219 124 Kč, pak soud považuje v souladu s ustanovením § 2054 odst. 2 o.z. za uznání dluhu, z tohoto důvodu se soud v řízení již dále nezaobíral oprávněností nároku žalobkyně. Tento však přisvědčil žalované v tom, že nárok na regresní plnění je fakticky plněním z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z., dle kterého se bezdůvodně obohatí ten, za něhož bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost regresního nároku pak v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 o.z. nastává bez zbytečného odkladu poté, co byla žalovaná ke splnění dluhu vyzvána. Žalobkyně tedy není oprávněna požadovat zákonné úroky z prodlení ode dne vzniku škody, ale až od okamžiku, kdy žalovanou vyzvala k úhradě regresního nároku a tato svůj dluh nesplnila. Soud má v řízení za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu poprvé emailem ze dne 18.8.2022. Pokud tedy pohledávku žalobkyně bez zbytečného odkladu neuhradila, vznikla této povinnost platit zákonný úrok z prodlení za dobu od 19.8.2022 až do úhrady dlužné částky. V tomto rozsahu bylo tedy soudem žalobě vyhověno, když úrok z prodlení mohl soud žalobkyni přiznat maximálně ve výši uplatněné v žalobě. Ve zbytku pak byla žaloba soudem zamítnuta. 8. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud vycházel z toho, že žalobkyně byla v řízení úspěšná (žalovaná zavinila, že řízení muselo být zastaveno, neúspěch měla žalobkyně pouze v nepatrné části). V řízení však vyšlo najevo, že z důvodu zachování promlčecí lhůty žalobkyně žalovanou před podáním žaloby nevyzvala k úhradě dlužné částky ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř., když první výzva k úhradě byla žalované zaslána až dne 18.8.2022, tedy po podání žaloby u soudu. Na tuto výzvu žalovaná reagovala tak, že pohledávku během krátké doby uhradila. S ohledem na tuto skutečnost soud neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 142a odst. 2 o.s.ř. a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.